Trist (CZ) : Stíny
Las palabras
1. SAMOTA
Stojím sám uprostøed ledové pustiny,
Mráz trhá ivoucí obrazy sluneèních paprskù.
Kráterový nadpozemský prostor obklopen vìèným vakuem,
Já, pánem své Samoty, neznám více ne sebe.
Øezající chladná ozvìna kosmického vìtru
eptá pravdu o své nekoneènosti a nicotì.
Závan poté v tichosti se rozplývá v éteru
A já budu naslouchat navdy tìm hlasùm.
Stojím sám nad svým hrobem a spatøuji symbol,
Vidím svou mrtvolu, která uhnívá mi pod nohama.
Rozplývající se ivot v krvavé lázni pustoty,
Bodavý pocit starých ran na pai...
ivot nidky nebyl.
Jen snìní...
2. MODRÝ AL
Niterný al, strhávající svìtlé zdivo lidskosti,
Pálí na popel víru v svìt a pohøbívá jsoucno.
V hoøké melancholii pozvedá kalich krve
A kropí hroby mrtvých stínù.
ivot se musí rozplynout do vìèného snu,
Odkud perutì tmavých noèních krizí pøináejí prach jistoty.
Mìsíèní svit a temnota skrze seschlé stromy jsou obrazem skleslosti,
Která vládne pustému kraji nesvìtského snu.
Modravé cesty snových dálek,
Èerná sple trnového labyrintu
A osvìtlený beton z mìstských lamp.
Vìèná dálka topící se ve víru závratí.
3. STÍNY
Zasnìenou stezkou k høbitovu mrtvých stínù,
Stezkou do mlhového oparu èerné noci.
Zde se schází jen stíny a vichni smutní, padlí.
Stromy se svou pohøební vùní naøíkají.
Kraj bez svìtel, nekonèící temnota pøi alostných pomnících,
Bolestné rány jedovatých trnù rudých oblak.
Nemocný pták krouí nade mnou a zpívá chmurnou píseò o melancholii.
Høbitov skleslých poutníkù, zapomenutý svìt noèní èernoty.
Cesty bez jediné zapálené svíce,
Staré náhrobky zapadlé ve snìhu,
Nicotný majestát.
Høbitov mrtvých stínù, høbitov ivota.
4. POHØEB SVÌTEL
(No lyrics available)
Stojím sám uprostøed ledové pustiny,
Mráz trhá ivoucí obrazy sluneèních paprskù.
Kráterový nadpozemský prostor obklopen vìèným vakuem,
Já, pánem své Samoty, neznám více ne sebe.
Øezající chladná ozvìna kosmického vìtru
eptá pravdu o své nekoneènosti a nicotì.
Závan poté v tichosti se rozplývá v éteru
A já budu naslouchat navdy tìm hlasùm.
Stojím sám nad svým hrobem a spatøuji symbol,
Vidím svou mrtvolu, která uhnívá mi pod nohama.
Rozplývající se ivot v krvavé lázni pustoty,
Bodavý pocit starých ran na pai...
ivot nidky nebyl.
Jen snìní...
2. MODRÝ AL
Niterný al, strhávající svìtlé zdivo lidskosti,
Pálí na popel víru v svìt a pohøbívá jsoucno.
V hoøké melancholii pozvedá kalich krve
A kropí hroby mrtvých stínù.
ivot se musí rozplynout do vìèného snu,
Odkud perutì tmavých noèních krizí pøináejí prach jistoty.
Mìsíèní svit a temnota skrze seschlé stromy jsou obrazem skleslosti,
Která vládne pustému kraji nesvìtského snu.
Modravé cesty snových dálek,
Èerná sple trnového labyrintu
A osvìtlený beton z mìstských lamp.
Vìèná dálka topící se ve víru závratí.
3. STÍNY
Zasnìenou stezkou k høbitovu mrtvých stínù,
Stezkou do mlhového oparu èerné noci.
Zde se schází jen stíny a vichni smutní, padlí.
Stromy se svou pohøební vùní naøíkají.
Kraj bez svìtel, nekonèící temnota pøi alostných pomnících,
Bolestné rány jedovatých trnù rudých oblak.
Nemocný pták krouí nade mnou a zpívá chmurnou píseò o melancholii.
Høbitov skleslých poutníkù, zapomenutý svìt noèní èernoty.
Cesty bez jediné zapálené svíce,
Staré náhrobky zapadlé ve snìhu,
Nicotný majestát.
Høbitov mrtvých stínù, høbitov ivota.
4. POHØEB SVÌTEL
(No lyrics available)
Palabras añadidas por BlackVomit - Modificar estas palabras