1. SAMOTA

Stojím sám uprostøed ledové pustiny,
Mráz trhá živoucí obrazy sluneèních paprskù.
Kráterový nadpozemský prostor obklopen vìèným vakuem,
Já, pánem své Samoty, neznám více než sebe.

Øezající chladná ozvìna kosmického vìtru
Šeptá pravdu o své nekoneènosti a nicotì.
Závan poté v tichosti se rozplývá v éteru
A já budu naslouchat navždy tìm hlasùm.

Stojím sám nad svým hrobem a spatøuji symbol,
Vidím svou mrtvolu, která uhnívá mi pod nohama.
Rozplývající se život v krvavé lázni pustoty,
Bodavý pocit starých ran na paži...

Život nidky nebyl.
Jen snìní...


2. MODRÝ ŽAL

Niterný žal, strhávající svìtlé zdivo lidskosti,
Pálí na popel víru v svìt a pohøbívá jsoucno.
V hoøké melancholii pozvedá kalich krve
A kropí hroby mrtvých stínù.

Život se musí rozplynout do vìèného snu,
Odkud perutì tmavých noèních krizí pøinášejí prach jistoty.

Mìsíèní svit a temnota skrze seschlé stromy jsou obrazem skleslosti,
Která vládne pustému kraji nesvìtského snu.

Modravé cesty snových dálek,
Èerná sple trnového labyrintu
A osvìtlený beton z mìstských lamp.
Vìèná dálka topící se ve víru závratí.


3. STÍNY

Zasnìženou stezkou k høbitovu mrtvých stínù,
Stezkou do mlhového oparu èerné noci.
Zde se schází jen stíny a všichni smutní, padlí.

Stromy se svou pohøební vùní naøíkají.

Kraj bez svìtel, nekonèící temnota pøi žalostných pomnících,
Bolestné rány jedovatých trnù rudých oblak.
Nemocný pták krouží nade mnou a zpívá chmurnou píseò o melancholii.
Høbitov skleslých poutníkù, zapomenutý svìt noèní èernoty.

Cesty bez jediné zapálené svíce,
Staré náhrobky zapadlé ve snìhu,
Nicotný majestát.
Høbitov mrtvých stínù, høbitov života.


4. POHØEB SVÌTEL

(No lyrics available)