1. CESTA DO KRAJIN VYTOUZENÝCH

Nechte kapky deště rozeznít v korunách stromů bájnou legendu, kterou jen tyto němé tváře pamatují. Tehdy odvaha a statečnost našich bratří dokázala, že slovanský národ nepoklekne před žádným loupeživým a zrádným nepřítelem. Slyšte pověst o Slavojovi, který cítivše své srdce pro vlast bíti vedl své bratry za svobodou do nových krajin.


2. SLOVANSKÁ SÍLA

Pojďme bratři jdem se bít, budem se bránit, chceme žít,
proti vrahům, otroctví, nás nikdo se nezmocní.
Pojďme bratři jdem se bít, budem se bránit, chceme žít,
silný meč, řev havraní nás Perun ochrání.

Sny v černých očích, my najdem zemi svou,
cesty dnem a nocí, tajemnou krajinou.

Temná noc se dívá, duše halí nám.

Sny v černých očích, hromy v dáli zní,
my roky jdem dál, nᚠpochod nekončí.

Teď v dáli vidím kraj, ten pocit svobody,
jen slunce a čerstvý vítr - tu nebude chudoby.
Teď v očích vidím slzy, sny se naplní,
to víra k našim bohům nás vždycky zachrání.

Poselství našich předků my kolem zasejem,
všem slovanským bratrům mír a svobodu dopřejem.
Když zlo nás přijde zlomit, tu nepřítel okusí.
Ostří našich mečů jejich duším neodpustí.

Pojďme bratři jdem se bít, budem se bránit, chceme žít,
proti vrahům a otroctví, nás nikdo se nezmocní.
Pojďme bratři jdem se bít, budem se bránit, chceme žít,
silné meče, řev havraní a Perun nás ochrání.


3. OHNĚM A MEČEM

Však z východu vichřice přinesla mrak plný hrůzy a utrpení. Avarský lid pánů koní neměl úctu ni pokoru a ani slitování. Spousta slovanských srdcí našla cestu do Navie. I Slavoj trpěl odchodem duše z nejmilejších. Však kletbu jeho nesl vítr krajinou: "Vaši krev nechť pije zem a duše nechť dojdou utrpení pod silou mého meče."

Pozvedni meč, silný jsi dost, slovanské srdce ti v hrudi zní.
Neklekni nikdy na svou čest, pak bude z tebe panovník.
Ruka silná, bystrý zrak, zpěněná v žilách koluje krev.
Pohled tvých očí boří hrad, pozvedni svoji korouhev

Teď proroctví, ta slova tu zní,
bratrstvo stojí tu dál,
nikdo nás neporazí,
my věříme v sebe a v nᚠkraj.

Ta slova co v dáli zní,
odplaty den by tu stál,
rohy se rozezní,
nᚠválečný rituál.

Ticho jen pár smutných písní,
popel, oheň dmýchá žal.
Všichni bratři po krvi žízní,
chybí tu udatný král.

Kde jsou ty noci, co písně zpíval
stařec o legendách,
že v daleké tvrzi najde se král,
jež budí všude strach.

Slované budou písně zpívat
u ohňů svobodní.
Dokud vládnou války a meče
nás nikdo se nezmocní.

Odplaty naší den přijde,
my vrátíme se zas.
Svobodni s mečem v ruce
dobudem zemi pro nás.

Pozvedni meč, silný jsi dost, slovanské srdce ti v hrudi zní.
Neklekni nikdy na svou čest, pak bude z tebe panovník.
Ruka silná, bystrý zrak, zpěněná v žilách koluje krev.
Pohled tvých očí boří hrad, pozvedni svoji korouhev


4. SLIB NA SVOU ČEST

"Záře jiskřivých hvězd svítí na cestu, kde vydal jsem se s mými bratry. Za králem o němž pověsti mluví, kde jen může být?"

Hej bratři slyšte slova, k cíli vede cesta strmá.
Hrad stojí co ochrání nás a v něm kníže náš.

Naše srdce, síla velká, my budem se bít na lukách,
rozední se rudé slunce, budem se bít s mečem v ruce.

(Toť slova Slavoje k Sámovi):
"Já slibuji na svou čest, že meč můj se bude bít vždy na stejné straně jako tvůj"


5. BRÁNY VOGATISBURKU

Ta moc v jeho očích, žádný strach, jen síla,
to kouzlo ve slovech, naše víra nás sem vedla.
Brány pevné jako věky, tu svoboda pramení.
My přešli hory a řeky, to svobody znamení.

Spojeni srdcem, jdem loukou a hvozdem,
společně písně zapějem.
Budeme spolu se bít až do hrobu,
kde v Navii klid naleznem.
Nadejde čas, budeme zas
společně v kraji slovanském.
Tasíme meče a krev tu poteče
v naší bitvě vítězné.

Bok po boku budem se bít, v tom síla naše jest.
Už slyším trubky povel znít, nepřítele stihne trest.

Spojeni srdcem, jdem loukou a hvozdem,
společně písně zapějem.
My budeme spolu se bít až do hrobu,
kde v Navii klid naleznem.
Teď nadejde čas, kdy budeme zas
společně v kraji slovanském.
My tasíme meče a krev tu poteče
v naší bitvě vítězné.


6. BITVA CTI

Jak Slavoj slíbil, tak se i stalo. Hrdinně odolali on a jeho společníci útokům Dagoberta - Franckého krále a svoboda se usadila v krajinách západních. Teď jiný stín trápil jeho mysl. Drak z východu mu nedá spát.

Úsvit přichází, jen paprsky mlhou pronikají,
my všichni čestně stojíme, ve zbroji a připravení.

Poslední soud, ať rozhodnou bohové,

Tvé hrdlo polkne krev,
tvé srdce probodne čepel,
všude jen oheň a řev,
všude jen smrt a popel.

Svoboda v krvi - jen boj a čest
vzhůru do boje - srazí vás pěst

Pomstím svou krev.
Pozvednu korouhev.
Pomstíme krev.
Pozvednem korouhev.

Kde však má síla, kde jest,
v mé hrudi ostrá bolest.
Tady zůstává má čest
a z mých činů jen pověst.


7. NAVIA

Ten den, kdy noc zůstává.
Ten den, kdy nás pohltí.
Ten den, kdy kolem zní chór
mrtvých pohanských duší.

Ten sen, co se mi zdál.
Ten sen o stříbrném kvítí.
Ten sen co přichází k nám
mrtvým pohanským duším.

Tu sílu, co Perun mi dal.
Tu sílu za vlast opustím.
Chci vidět cestu k Navii,
k mrtvým pohanským duším.