/Slovanska Krev/Slovanska Krev.jpg)
Adultery (CZ) : Slovanska Krev
/Slovanska Krev/Slovanska Krev.jpg)
Les paroles
1. CESTA DO KRAJIN VYTOUZENÝCH
Nechte kapky detě rozeznít v korunách stromů bájnou legendu, kterou jen tyto němé tváře pamatují. Tehdy odvaha a statečnost naich bratří dokázala, e slovanský národ nepoklekne před ádným loupeivým a zrádným nepřítelem. Slyte pověst o Slavojovi, který cítive své srdce pro vlast bíti vedl své bratry za svobodou do nových krajin.
2. SLOVANSKÁ SÍLA
Pojďme bratři jdem se bít, budem se bránit, chceme ít,
proti vrahům, otroctví, nás nikdo se nezmocní.
Pojďme bratři jdem se bít, budem se bránit, chceme ít,
silný meč, řev havraní nás Perun ochrání.
Sny v černých očích, my najdem zemi svou,
cesty dnem a nocí, tajemnou krajinou.
Temná noc se dívá, due halí nám.
Sny v černých očích, hromy v dáli zní,
my roky jdem dál, ná pochod nekončí.
Teď v dáli vidím kraj, ten pocit svobody,
jen slunce a čerstvý vítr - tu nebude chudoby.
Teď v očích vidím slzy, sny se naplní,
to víra k naim bohům nás vdycky zachrání.
Poselství naich předků my kolem zasejem,
vem slovanským bratrům mír a svobodu dopřejem.
Kdy zlo nás přijde zlomit, tu nepřítel okusí.
Ostří naich mečů jejich duím neodpustí.
Pojďme bratři jdem se bít, budem se bránit, chceme ít,
proti vrahům a otroctví, nás nikdo se nezmocní.
Pojďme bratři jdem se bít, budem se bránit, chceme ít,
silné meče, řev havraní a Perun nás ochrání.
3. OHNĚM A MEČEM
Vak z východu vichřice přinesla mrak plný hrůzy a utrpení. Avarský lid pánů koní neměl úctu ni pokoru a ani slitování. Spousta slovanských srdcí nala cestu do Navie. I Slavoj trpěl odchodem due z nejmilejích. Vak kletbu jeho nesl vítr krajinou: "Vai krev nechť pije zem a due nechť dojdou utrpení pod silou mého meče."
Pozvedni meč, silný jsi dost, slovanské srdce ti v hrudi zní.
Neklekni nikdy na svou čest, pak bude z tebe panovník.
Ruka silná, bystrý zrak, zpěněná v ilách koluje krev.
Pohled tvých očí boří hrad, pozvedni svoji korouhev
Teď proroctví, ta slova tu zní,
bratrstvo stojí tu dál,
nikdo nás neporazí,
my věříme v sebe a v ná kraj.
Ta slova co v dáli zní,
odplaty den by tu stál,
rohy se rozezní,
ná válečný rituál.
Ticho jen pár smutných písní,
popel, oheň dmýchá al.
Vichni bratři po krvi ízní,
chybí tu udatný král.
Kde jsou ty noci, co písně zpíval
stařec o legendách,
e v daleké tvrzi najde se král,
je budí vude strach.
Slované budou písně zpívat
u ohňů svobodní.
Dokud vládnou války a meče
nás nikdo se nezmocní.
Odplaty naí den přijde,
my vrátíme se zas.
Svobodni s mečem v ruce
dobudem zemi pro nás.
Pozvedni meč, silný jsi dost, slovanské srdce ti v hrudi zní.
Neklekni nikdy na svou čest, pak bude z tebe panovník.
Ruka silná, bystrý zrak, zpěněná v ilách koluje krev.
Pohled tvých očí boří hrad, pozvedni svoji korouhev
4. SLIB NA SVOU ČEST
"Záře jiskřivých hvězd svítí na cestu, kde vydal jsem se s mými bratry. Za králem o něm pověsti mluví, kde jen můe být?"
Hej bratři slyte slova, k cíli vede cesta strmá.
Hrad stojí co ochrání nás a v něm kníe ná.
Nae srdce, síla velká, my budem se bít na lukách,
rozední se rudé slunce, budem se bít s mečem v ruce.
(Toť slova Slavoje k Sámovi):
"Já slibuji na svou čest, e meč můj se bude bít vdy na stejné straně jako tvůj"
5. BRÁNY VOGATISBURKU
Ta moc v jeho očích, ádný strach, jen síla,
to kouzlo ve slovech, nae víra nás sem vedla.
Brány pevné jako věky, tu svoboda pramení.
My přeli hory a řeky, to svobody znamení.
Spojeni srdcem, jdem loukou a hvozdem,
společně písně zapějem.
Budeme spolu se bít a do hrobu,
kde v Navii klid naleznem.
Nadejde čas, budeme zas
společně v kraji slovanském.
Tasíme meče a krev tu poteče
v naí bitvě vítězné.
Bok po boku budem se bít, v tom síla nae jest.
U slyím trubky povel znít, nepřítele stihne trest.
Spojeni srdcem, jdem loukou a hvozdem,
společně písně zapějem.
My budeme spolu se bít a do hrobu,
kde v Navii klid naleznem.
Teď nadejde čas, kdy budeme zas
společně v kraji slovanském.
My tasíme meče a krev tu poteče
v naí bitvě vítězné.
6. BITVA CTI
Jak Slavoj slíbil, tak se i stalo. Hrdinně odolali on a jeho společníci útokům Dagoberta - Franckého krále a svoboda se usadila v krajinách západních. Teď jiný stín trápil jeho mysl. Drak z východu mu nedá spát.
Úsvit přichází, jen paprsky mlhou pronikají,
my vichni čestně stojíme, ve zbroji a připravení.
Poslední soud, ať rozhodnou bohové,
Tvé hrdlo polkne krev,
tvé srdce probodne čepel,
vude jen oheň a řev,
vude jen smrt a popel.
Svoboda v krvi - jen boj a čest
vzhůru do boje - srazí vás pěst
Pomstím svou krev.
Pozvednu korouhev.
Pomstíme krev.
Pozvednem korouhev.
Kde vak má síla, kde jest,
v mé hrudi ostrá bolest.
Tady zůstává má čest
a z mých činů jen pověst.
7. NAVIA
Ten den, kdy noc zůstává.
Ten den, kdy nás pohltí.
Ten den, kdy kolem zní chór
mrtvých pohanských duí.
Ten sen, co se mi zdál.
Ten sen o stříbrném kvítí.
Ten sen co přichází k nám
mrtvým pohanským duím.
Tu sílu, co Perun mi dal.
Tu sílu za vlast opustím.
Chci vidět cestu k Navii,
k mrtvým pohanským duím.
Nechte kapky detě rozeznít v korunách stromů bájnou legendu, kterou jen tyto němé tváře pamatují. Tehdy odvaha a statečnost naich bratří dokázala, e slovanský národ nepoklekne před ádným loupeivým a zrádným nepřítelem. Slyte pověst o Slavojovi, který cítive své srdce pro vlast bíti vedl své bratry za svobodou do nových krajin.
2. SLOVANSKÁ SÍLA
Pojďme bratři jdem se bít, budem se bránit, chceme ít,
proti vrahům, otroctví, nás nikdo se nezmocní.
Pojďme bratři jdem se bít, budem se bránit, chceme ít,
silný meč, řev havraní nás Perun ochrání.
Sny v černých očích, my najdem zemi svou,
cesty dnem a nocí, tajemnou krajinou.
Temná noc se dívá, due halí nám.
Sny v černých očích, hromy v dáli zní,
my roky jdem dál, ná pochod nekončí.
Teď v dáli vidím kraj, ten pocit svobody,
jen slunce a čerstvý vítr - tu nebude chudoby.
Teď v očích vidím slzy, sny se naplní,
to víra k naim bohům nás vdycky zachrání.
Poselství naich předků my kolem zasejem,
vem slovanským bratrům mír a svobodu dopřejem.
Kdy zlo nás přijde zlomit, tu nepřítel okusí.
Ostří naich mečů jejich duím neodpustí.
Pojďme bratři jdem se bít, budem se bránit, chceme ít,
proti vrahům a otroctví, nás nikdo se nezmocní.
Pojďme bratři jdem se bít, budem se bránit, chceme ít,
silné meče, řev havraní a Perun nás ochrání.
3. OHNĚM A MEČEM
Vak z východu vichřice přinesla mrak plný hrůzy a utrpení. Avarský lid pánů koní neměl úctu ni pokoru a ani slitování. Spousta slovanských srdcí nala cestu do Navie. I Slavoj trpěl odchodem due z nejmilejích. Vak kletbu jeho nesl vítr krajinou: "Vai krev nechť pije zem a due nechť dojdou utrpení pod silou mého meče."
Pozvedni meč, silný jsi dost, slovanské srdce ti v hrudi zní.
Neklekni nikdy na svou čest, pak bude z tebe panovník.
Ruka silná, bystrý zrak, zpěněná v ilách koluje krev.
Pohled tvých očí boří hrad, pozvedni svoji korouhev
Teď proroctví, ta slova tu zní,
bratrstvo stojí tu dál,
nikdo nás neporazí,
my věříme v sebe a v ná kraj.
Ta slova co v dáli zní,
odplaty den by tu stál,
rohy se rozezní,
ná válečný rituál.
Ticho jen pár smutných písní,
popel, oheň dmýchá al.
Vichni bratři po krvi ízní,
chybí tu udatný král.
Kde jsou ty noci, co písně zpíval
stařec o legendách,
e v daleké tvrzi najde se král,
je budí vude strach.
Slované budou písně zpívat
u ohňů svobodní.
Dokud vládnou války a meče
nás nikdo se nezmocní.
Odplaty naí den přijde,
my vrátíme se zas.
Svobodni s mečem v ruce
dobudem zemi pro nás.
Pozvedni meč, silný jsi dost, slovanské srdce ti v hrudi zní.
Neklekni nikdy na svou čest, pak bude z tebe panovník.
Ruka silná, bystrý zrak, zpěněná v ilách koluje krev.
Pohled tvých očí boří hrad, pozvedni svoji korouhev
4. SLIB NA SVOU ČEST
"Záře jiskřivých hvězd svítí na cestu, kde vydal jsem se s mými bratry. Za králem o něm pověsti mluví, kde jen můe být?"
Hej bratři slyte slova, k cíli vede cesta strmá.
Hrad stojí co ochrání nás a v něm kníe ná.
Nae srdce, síla velká, my budem se bít na lukách,
rozední se rudé slunce, budem se bít s mečem v ruce.
(Toť slova Slavoje k Sámovi):
"Já slibuji na svou čest, e meč můj se bude bít vdy na stejné straně jako tvůj"
5. BRÁNY VOGATISBURKU
Ta moc v jeho očích, ádný strach, jen síla,
to kouzlo ve slovech, nae víra nás sem vedla.
Brány pevné jako věky, tu svoboda pramení.
My přeli hory a řeky, to svobody znamení.
Spojeni srdcem, jdem loukou a hvozdem,
společně písně zapějem.
Budeme spolu se bít a do hrobu,
kde v Navii klid naleznem.
Nadejde čas, budeme zas
společně v kraji slovanském.
Tasíme meče a krev tu poteče
v naí bitvě vítězné.
Bok po boku budem se bít, v tom síla nae jest.
U slyím trubky povel znít, nepřítele stihne trest.
Spojeni srdcem, jdem loukou a hvozdem,
společně písně zapějem.
My budeme spolu se bít a do hrobu,
kde v Navii klid naleznem.
Teď nadejde čas, kdy budeme zas
společně v kraji slovanském.
My tasíme meče a krev tu poteče
v naí bitvě vítězné.
6. BITVA CTI
Jak Slavoj slíbil, tak se i stalo. Hrdinně odolali on a jeho společníci útokům Dagoberta - Franckého krále a svoboda se usadila v krajinách západních. Teď jiný stín trápil jeho mysl. Drak z východu mu nedá spát.
Úsvit přichází, jen paprsky mlhou pronikají,
my vichni čestně stojíme, ve zbroji a připravení.
Poslední soud, ať rozhodnou bohové,
Tvé hrdlo polkne krev,
tvé srdce probodne čepel,
vude jen oheň a řev,
vude jen smrt a popel.
Svoboda v krvi - jen boj a čest
vzhůru do boje - srazí vás pěst
Pomstím svou krev.
Pozvednu korouhev.
Pomstíme krev.
Pozvednem korouhev.
Kde vak má síla, kde jest,
v mé hrudi ostrá bolest.
Tady zůstává má čest
a z mých činů jen pověst.
7. NAVIA
Ten den, kdy noc zůstává.
Ten den, kdy nás pohltí.
Ten den, kdy kolem zní chór
mrtvých pohanských duí.
Ten sen, co se mi zdál.
Ten sen o stříbrném kvítí.
Ten sen co přichází k nám
mrtvým pohanským duím.
Tu sílu, co Perun mi dal.
Tu sílu za vlast opustím.
Chci vidět cestu k Navii,
k mrtvým pohanským duím.
paroles ajoutées par Lord_Devoto - Modifier ces paroles
