1. Ruská ruleta

Začala jízda, teď bortí se chrám v tichém loučení.
Nenávist v lidech už docela znám - je skutečná.
Budíme dojem, že za každým z nás stojí zděšení.
Stávᚠse strojem a drahý je špás - hra nekonečná.

Víra ztracená vždycky smůlu znamená, když nechᚠrozum spát.
Ať je prokletá tahle ruská ruleta, já neměl jsem ji hrát.
Víra ztracená vždycky smůlu znamená, když nevíš kudy jít.
Když tě potají lana chtíče spoutají, zapomněl jsi žít.

Dnes už se přiznám, chci do pekla jít, vydat se na cestu dlouhou.
Pýchu a nenávist s sebou si vzít a hrabat dál.
Teď už se vyznám, jen nemůžu spát, po nocích umírám touhou.
Ďábel se usmál, že chtěl se jen hrát, už nejsem král.

Víra ztracená vždycky smůlu znamená, když nechᚠrozum spát.
Ať je prokletá tahle ruská ruleta, já neměl jsem ji hrát.
Víra ztracená vždycky smůlu znamená, když nevíš kudy jít.
Když tě potají lana chtíče spoutají, zapomněl jsi žít.

Víra ztracená vždycky smůlu znamená, když nechᚠrozum spát.
Ať je prokletá tahle ruská ruleta, já neměl jsem ji hrát.
Víra ztracená vždycky smůlu znamená, když nevíš kudy jít.
Když tě potají lana chtíče spoutají, zapomněl jsi žít.

2. Černý diadém

Naděje umírá poslední, řekl jeden starý moudrý pán.
Blýská se nám, ale je to marné, fakt marné.
Zdá se, že iluze posbírá tíha dní.
Jediný můj přítel, co teď mám už svítá i Vám.
Splíny jsou věrné jak oči strážných andělů.

Neumíš žít a najevo dát
všechen svůj cit. Už je to tak.

Nemůžu Ti říct asi vůbec nic, zaleť si na měsíc.
Tam možná najdeš torza andělů.
Nemůžu Ti říct asi vůbec nic, zaleť si na měsíc.
Tam možná najdeš černý diadém.

Nečekáme až se rozední, každý tu svou káru táhnem dál.
Říkáte nám, že je to snadné, fakt snadné.
Víte, že diadém je černý jako sníh.
Diadém, co nosí další král, dáváte nám jen zlomky kostí,
co zbyly z našich údělů.

Neumíš žít a najevo dát
všechen svůj cit. Už je to tak.

Nemůžu Ti říct asi vůbec nic, zaleť si na měsíc.
Tam možná najdeš torza andělů.
Nemůžu Ti říct asi vůbec nic, zaleť si na měsíc.
Tam možná najdeš černý diadém.

Nemůžu Ti říct asi vůbec nic, zaleť si na měsíc.
Tam možná najdeš torza andělů.
Nemůžu Ti říct asi vůbec nic, zaleť si na měsíc.
Tam možná najdeš černý diadém.

Nemůžu Ti říct asi vůbec nic, zaleť si na měsíc.
Tam možná najdeš torza andělů.
Nemůžu Ti říct asi vůbec nic, zaleť si na měsíc.
Tam možná najdeš černý diadém.

3. Svatozář

Je to tím, že čas rychle vyvěrá z plané propasti našich dnů.
Vím, to se prostě nedělá, prožít každý den bezesnů.
Najednou mᚠtisíc sluncí nad hlavou, ale jenom jeden stín se ti smál.
Znᚠpravdu často váhavou, která zklamáním plní sál.

Vím dobře, co udělá, když jde večer spát.
O smyšleném pokání zas nechá si zdát.

Pravda je volná v pavoučím objetí.
Dýchá a pláče dojetím.
Prohrát může jen jednou každý z nás.

Pravda je volná v pavoučím objetí.
Dýchá a pláče dojetím.
Prohrát může jen jednou každý z nás.

Vím, v honbě za realitou někdo sklidí dík, jiný zᚻ.
Mᚠu mně kávu rozlitou otec, duch svatý a syn zvlᚻ.
Dám svoje tělo na oltář, tím zemětřesení vyvolám.
Ne!, já jsem nechtěl svatozář, snad tu pravdu v nás udolám.

Vím dobře, co udělá, když jde večer spát.
O smyšleném pokání zas nechá si zdát.

Pravda je volná v pavoučím objetí.
Dýchá a pláče dojetím.
Prohrát může jen jednou každý z nás.

Pravda je volná v pavoučím objetí.
Dýchá a pláče dojetím.
Prohrát může jen jednou každý z nás.

Vím dobře, co udělá, když jde večer spát.
O smyšleném pokání zas nechá si zdát.

Pravda je volná v pavoučím objetí.
Dýchá a pláče dojetím.
Prohrát může jen jednou každý z nás.

Pravda je volná v pavoučím objetí.
Dýchá a pláče dojetím.
Prohrát může jen jednou každý z nás.

4. Hysteria

Každým slovem připomínᚠplamen.
Iluze jsou asi v každým z nás.
Pokaždé uslyším to hysterické zvolání,
které do světa oznámí jenom já.

HYSTERIA! - rychle se davem šíří vlna zlověstná.
HYSTERIA! - má křídla netopýří, je tím pověstná.
HYSTERIA! - kouzlo zná, které v srdci hoří.
HYSTERIA! - sílu má, co všechny chrámy zboří.

Každým krokem překonávᚠdálku.
Beznadějnou, co je v každým z nás.
Pokaždé uslyším to hysterické zvolání,
které do světa oznámí jenom já.

HYSTERIA! - rychle se davem šíří vlna zlověstná.
HYSTERIA! - má křídla netopýří, je tím pověstná.
HYSTERIA! - kouzlo zná, které v srdci hoří.
HYSTERIA! - sílu má, co všechny chrámy zboří.

HYSTERIA! - rychle se davem šíří vlna zlověstná.
HYSTERIA! - má křídla netopýří, je tím pověstná.
HYSTERIA! - kouzlo zná, které v srdci hoří.
HYSTERIA! - sílu má, co všechny chrámy zboří.

5. Ztracená tvář

Smích bláznů zní celý den
tam kde vstávᚠi tam kde jdeš spát
Hřích smáznul pláč ze čtyř stěn
v kterých zkoušíš si odpověď dát
Mám prázdnou dlaň a nic víc
přesto doufám že budeš mě chtít
Znám touhu plachou jak laň
s kterou musím už na věky žít

Řekni proč pýcha předchází pád
Řekni proč mě štít neuchrání
Proč nesmím najevo dát
Když bázeň srdce zraní

Zklamaná zlomená víra má ubývá
Pospěš dál utíkej nikdo se nedívá
Cenu tvou zaplatím prozatím
Skrývej svou tvář jestli ji máš

Když tě ďábel zláká svědomí se fláká
nedals nic a chtěls jen brát
Teď mi povídej že nejsi lhář
Když se člověk bojí myšlenky se rojí
pak nemůže v klidu spát
To je cena za ztracenou tvář

Řekni proč pýcha předchází pád
Řekni proč mě štít neuchrání
Proč nesmím najevo dát
Když bázeň srdce zraní

Zklamaná zlomená víra má ubývá
Pospěš dál utíkej nikdo se nedívá
Cenu tvou zaplatím prozatím
Skrývej svou tvář jestli ji máš

Neslyšíš nářek co ulétl z tváře ztracené v lánu tvých snů
Plamen tě vítá když nad hrobem svítá jsi náš

Zklamaná zlomená víra má ubývá
Pospěš dál utíkej nikdo se nedívá
Cenu tvou zaplatím prozatím
Skrývej svou tvář jestli ji máš

6. Duševní nora

Bílá místa která na mapě máš
příjdou k smíchu jen když adresu znáš
Jen blázen kývá hlavou týden před popravou
míle hříchů tvoří milion cest
Vábnou příchuť kterou nechᚠse vést
s bílým plᚻem se pak dostaví trest
Šílím cloumám hlavou
mám v ní šelmu dravou
Žíla bývá branou k démonu v nás

Pak se ti otočí svět rychleji než by sis přál
Za mříží ze slov a vět
Strach se ptá co bude dál

Já mám na tebe zlost živote zastav nám
A mám toho už dost jak ty jsi nad věcí
Vám všem teď postavím most
Jen po něm půjdu sám
Dám ti za upřímnost svý pudy zvířecí

Střílím dřív než mířím vždyť už mě znáš
s tímhle vážně už nic nenaděláš
Jen blázen kývá hlavou týden před popravou
vzlítám křídla míří na světa kraj
Svítá v dálce vidím vysněný ráj
bílou šmouhu prosím se mnou si hraj
Šílím cloumám hlavou
mám v ní šelmu dravou
Žíla bývá branou k démonu v nás

Pak se ti otočí svět rychleji než by sis přál
Za mříží ze slov a vět
Strach se ptá co bude dál

Já mám na tebe zlost živote zastav nám
A mám toho už dost jak ty jsi nad věcí
Vám všem teď postavím most
Jen po něm půjdu sám
Dám ti za upřímnost svý pudy zvířecí

7. Díky Vám

Čekání a nejistota jako temný sen, co dávnou touhou spaluje a bolí.
Hrůza v očích lidí, která vytéká z nich ven, když ráno slunce zapadá.

Vychází jen v pohádkách, co mámy dětem čtou.
Šťastný konec, žádný strach, a dál je život hrou.
Realita našich dní je bránou otevřenou
loupeživým rytířů, a blázni melou svou ........ a to je normální .......

Svět je zamořen touhou brát.
Nehledej v něm cit, nebo tě rázem mocní potopí.
Nebudu tu stát, jako jsem stával, když mi bylo šest.
A nebudu se smát, když není čemu.

Chtěl jsem se jen zeptat, jestli stojí za to žít.
Otázku hloupou odměnil jsi holí.
Nikdy nevěřil jsem, že bys mohl odejít,
vždyť ráno slunce zapadá.

Vychází jen v pohádkách, co mámy dětem čtou.
Šťastný konec, žádný strach, a dál je život hrou.
Realita našich dní je bránou otevřenou
loupeživým rytířů, a blázni melou svou ........ a to je normální .......

Když vyšlo slunce jdeme spát, když zapadá, můžeme vstát.
Za tohle všechno díky Vám!
V poledne měsíc nad hlavou, usínat s krásnou představou,
že je to všechno díky Vám!

Věčnou touhou podmanivou jen chtít a brát.
Věčnou touhou co je mysl prokletá zasažen jsem i já.

8. Liduna z Rudic

Nechci žádný svědomí
a ani sliby pitomý
nesmrtelnost za klobouk si dej
A ty stejně říkᚠblázne mám tě rád
Nejde hádat ze dlaní
jestli se vyhnu zklamání
dál si na svým pískovišti hrej
A ty stejně říkᚠto se může stát

Dírou v kníru pouští síru
Tak si pozor dej

Berou tě stále víc světy bez hranic
A pýchu proklínáš
Derou se ďáblu vstříc páni z Nemanic
A svítat začíná (i vám)

Slyším vaše kázání
a vidím jak jste mazaní
jí nemám zájem superšťastný být
A ty stejně říkᚠto se může stát
Okázalé chvástání
že vložíš slunce do dlaní
já chci ale podle svého žít
A ty stejně říkᚠblázne mám tě rád

Dírou v kníru pouští síru
Tak si pozor dej
Berou tě stále víc světy bez hranic
A pýchu proklínáš
Derou se ďáblu vstříc páni z Nemanic
A svítat začíná (i vám)