1. Hadí tvář

Tajemná loď stínů právě vyplouvá.
V oceánu touhy téměř ztracená.
Z tváře sešlé věkem na mě hledí zklamání.
Loď se bouří chvěje až to hrůzu nahání.
Vezeme Vám lásku, vezeme Vám mír.
Hodinky made in Japan a holandský sýr.
Kapitán se přes palubu zpitý naklání.
Zhasněte ten měsíc, vždyť to není k dívání.

Kouzelná je hadí tvář, však kůže chladí, znáš
ten pocit, který v nás vyvolá.
Víc než můžeš jednou mít ti slíbí jen když dáš
svou víru, kterou mᚠnapořád.

Máme hrady z písku, nemusíš se bát.
Příslib světlých zítřků, milých slůvek vodopád.
Ve dveřích si skandál s fraškou kliku podává.
Geniální řečník s tebou vždycky zamává.
Dali jsme vám všechno, teď chcete ještě víc.
Mince nemá tři strany ale jenom rub a líc.
Kapitán je spokojený, měšec plný má.
Prázdné oči lidí, to ho sotva dojímá.

Kouzelná je hadí tvář, však kůže chladí, znáš
ten pocit, který v nás vyvolá.
Víc než můžeš jednou mít ti slíbí jen když dáš
svou víru, kterou mᚠnapořád.

Kouzelná je hadí tvář, však kůže chladí, znáš
ten pocit, který v nás vyvolá.
Víc než můžeš jednou mít ti slíbí jen když dáš
svou víru, kterou mᚠnapořád.

Kouzelná je hadí tvář, však kůže chladí, znáš
ten pocit, který v nás vyvolá.
Víc než můžeš jednou mít ti slíbí jen když dáš
svou víru, kterou mᚠnapořád.

2. Letadlo z ráje

Když ráno vstávᚠa probouzíš se v tmách, cítíš jak realita mizí.
Chvílemi zkoušíš na stěnu házet hrách, najednou je ti všechno cizí.
Pot, žhavá láva, co z těla vytéká do očí, štípe a pálí.
Snadný je návod, jak zlomit člověka, zvláště když pravda se vzdálí.

Jít životem, se vším se rvát prsty spálí.
Hnít za plotem, všichni co znám se mi smáli.

Jít životem, se vším se rvát prsty spálí.
Hnít za plotem, všichni co znám se mi smáli.

Stokrát je málo a jednou někdy víc, tělo se zachvívá pláčem.
Nech planých žvástů a zkus mi radši říct proč tuhle žravou dámu skáčem.
Nezbyde nikdo a nezbyde tu nic, co by jen za pohled stálo.
Jen smečka štvanců vyjících na měsíc a to je ne můj vkus málo.

Jít životem, se vším se rvát prsty spálí.
Hnít za plotem, všichni co znám se mi smáli.

Jít životem, se vším se rvát prsty spálí.
Hnít za plotem, všichni co znám se mi smáli.

Z komínů kouřem se příběh proplétá života jízdními řády.
Tohle je myslím dost krutá odveta, i Bůh se obrátil zády.
Letadlo z ráje už dneska odlétá a zítřek nevrátí zpátky.
Tohle je vážně dost divná planeta, unikám zadními vrátky.

3. Poslední večeře Páně

Kruté mraky obzor cloní, pavučinou času, co pohltí den.
V prázdném bytě pošťák zvoní, má v brašně spásu nebo dopisy jen.
Teď už to tuší, už chápat začíná, že je tady zbytečný a sám.
A srdce buší, když hlava vzpomíná na roky, co jsou dávno ty tam.
Zbyla jen:
Krajina v mých snech, je smutně pustá, když budí se noc.
Oheň na schodech bych ještě ustál jenže dýmu je moc.

Životy ber a dávej, jak se mince obrací.
Není to fér, že žádnej z nás se z boje nevrací.
Jenom se dívej, jak je to prosté, když ti kulka přiletí.
Třeba se vylžeš z dětskýho pláče, jestli k tobě doletí.
Jenom se dívej, dívej, dívej, tak podívej !!!

Něco uvnitř ve mně studí, něco pálí tak jako sníh.
Střela hledá cestu hrudí, ach můj Bože snad není to hřích.
Teď už to tuším, už chápat začínám, že jsem tady zbytečný a sám.
Na dveře buším, pak na cestu se dám, brašnu mám prázdnou, tak zavírám krám.
Zbyla jen:
Krajina v mých snech

Životy ber a dávej, jak se mince obrací.
Není to fér, že žádnej z nás se z boje nevrací.
Jenom se dívej, jak je to prosté, když ti kulka přiletí.
Třeba se vylžeš z dětskýho pláče, jestli k tobě doletí.
Jenom se dívej, dívej, dívej, tak podívej !!!

Žízeň chlebem už jsi zdusil, teď ještě vínem zasyť svůj hněv.
To jsi po tisící zkusil a konečně jsi zbavil zrno plev.
A já tu zůstal poslední a v řadě sám.
Možná sis myslel, že se předběhnout dám.
Teď už to tuším, už chápat začínám.

4. O hloupém Honzovi

Hledíte na mě jako šílení.
Kde prý jsem našel ten svůj svět.
Nenávist z neznalosti pramení.
A to jsem řekl jen pár vět.

Říkᚠmi táhni nebo mám tě rád.
Tyhle dvě věci stejný jsou.
Dej stovku a po tvým se bude hrát.
Jinak Tě v zubech vynesou.

Hloupý Honzo, hloupý Honzo,
hloupý Honzo, hloupý Honzo !

S ním sám tu zůstávám.
Pravdu Ti můžu říct jenom když sám to budeš chtít.
Vím, osud dřív je dán.
Někdy ale musíš prostě za svou hvězdou jít.

Hloupý Honzo, hloupý Honzo,
hloupý Honzo, hloupý Honzo !

S ním sám tu zůstávám.
Pravdu Ti můžu říct jenom když sám to budeš chtít.
Vím, osud dřív je dán.
Někdy ale musíš prostě za svou hvězdou jít.

S ním sám tu zůstávám.
Pravdu Ti můžu říct jenom když sám to budeš chtít.
Vím, osud dřív je dán.
Někdy ale musíš prostě za svou hvězdou jít.