1. ZEMI SLZ

Ve spárech mokøin a šedavých blat,
V odrazu jezer tak ledovì èirých,
Holé èní kmeny do smuteèních øad,
Zašedlé tváøe mtrvých i živých.
Tesklivá píseò vody co se dere,
Skrz srdce hor do dáli se táhnoucích.
Ledové kapky tu padají z nebe,
Pøetìžký pohled do slz vìènì kanoucích.

Zemì slz - zèernalá duše ve smutném objetí.
Zemì slz - utichlo srdce pod tíhou žalu.
Zemì slz - v peøejích èerných, poslední vzepìtí.
Zemì slz - pod vodní hladinou, strnulých svalù.

Bezelstné oèi v hlubinì mizí,
Uvadá slunce, usíná den.
Oèi tak vzdálené, pohled tak ryzí.
Nezaznìl výkøik a nezazní sten.
Konec je poèátek, vìèný kruh bytí,
Cestuje duše do vesmírných sfér.
Pøíliš již tížily okovy žití,
Marné jsou slzy èerné jak tér.


2. PROXIMA CENTAURI

Zvíøený prach nebeských cest se s ránem budí.
Tesklivý ptaèí køik vítá mé probuzení.
Po magickém snu jsou raná chladná a zemì studí.
Vytržený paprsky svìtla ze spárù okouzlení,
Jsem sám...

Kotyz - volání v dusotu kopyt,
Kotyz - ve vìtru zní...

Obraz pøed oèima jasný mi zvolna mizí.
Mizí v šedi mlh, v oparu zapomìní.
Kéž by delší byl ten sen, chci zkrotit touhu ryzí,
Nebo chtìl bych do dna vypít pohár nevìdìní.

Pozn.
Jméno Kotyz je jménem thrácké bohynì, která byla uctívána i Kelty (v Boiohaemu). Patøila k
Podsvìtní hierarchii. Krajem projíždí za mìsíèních nocí na bílém alabastrovém oøi, spøádá osudy
A kontroluje sny. Vystupuje a bývá za úplòku spatøována u Zlaté brány.