1. CHAOS

Všechno co vytvořím je chaos.

Každý den je šílenství prožité snad tisíckrát.
Otázkou však zůstává kdo s ním karty umí hrát?

Rozhlížím se jak on chtěl
A šlapu cestu tak on chtěl
A taky brečím jak on chtěl.
A srdce krvácí.

Mé srdce krvácí.
Tak on chtěl.


2. ZEME CHRAMU

Chrám vzdálený, s tebou kráčím v podsvětí.
Chrám nádherný, s tebou kráčím v objetí.

Chrám vzdálený, s tebou kráčím v podsvětí.
Chrám vysněný, s tebou kráčím v napětí.

Všechno se dá.
Vše je jak má.
Po dni hned slunce zapadá.
Toť země má.

Všechno se vyhraje odporem.
Nevinní! toť země má.


3. GAMBLER

Nestojím sám, v zatmělých pokojích.
Každý zde modlu má, tenhle je čaroděj, kometa vesmírná.
Jsem rád když tady krouží, tisíce Šeherezád.
U jejich příběhů dá se klidně spát.

Svádí mě dál, přeprat ji zkouším.
Obluda vesmírná svým chapadlem kreditek pojídá.
Je jenom má, svůdná a nevěrná. zivot ti odevzdám.
Ty tisíce let tady budeš stát.

Tvé kráse opět propadám.
Jsem rád když hraješ mi tu mou.
Tvé kráse opět propadám.
S citrónkem vše prožívám.

Ať jiný kráse tvé propadá.
Chci brát, ty hraješ si tu svou.
Ať jiný kráse tvé propadá.
Třešínka jedna za druhou.


4. OVCE A VLCI

Zástupy poslušných, na věky oddaných. stačí jen všechno vzdát.
Ve stádu schovaný, předem boj prohraný. za ohrádkou se bát.

Číhají na štěstí se špatnou pověstí. každý je poslouchá!
Drápy a krutý smích obranou je těch zlých. smrtelné, když jsi sám.

Ovce a vlci, ovečky a vlci.
Ovce a vlci. ten příběh znáš.

Zástupy poslušných, na věky oddaných. všichni za jedním stát.
Když jeden, stádo ví, se vlku postaví. zbabělec utíká.

Ovce a vlci, ovečky a vlci
Ovce a vlci. proč utíkáš?

Ovce a vlci, ovečky a vlci
Ovce a vlci. tak jak to máš?

Ovce a vlci. kam se přidáš?
Ovce a vlci, ovečky a vlci
Ovce a vlci. a co vlastně znáš?


5. VEZEN

Tisíc odkazů. kým být, za čím stát, kdo se dívá.
Zítřek odpouští. kým jsi dnes, odkud jdeš a kam kráčíš.
Nejsi mnou a přece jsem já tebou. ostatní zrcadlem, kdo nás trápí.
Přemítáš, přemýšlíš, odmítáš, přehlížíš, unikáš co nejdál. proč, proč?!

Ten svět je stejný, svět za mříží.
Je stále stejný. svět za mříží i před mříží.
Ty sám víš co s tím. zij život svůj.
Buď sobě věrný. domov tvůj.

Zítřek odpouští. kým jsi dnes, odkud jdeš a kam kráčíš.
Tisíc odkazů. kým být, za čím stát, kdo se dívá.
Nejsi mnou a přece jsem já tebou. ostatní zrcadlem, kdo nás trápí.
Srdce otevřené mozek však zavřený. maskou tvou je jen ten ksicht zamračený.
Co už s tím? buď se poděláš, nebo je všechny do jednoho odděláš.

Ten svět je stejný, svět za mříží.
Je stále stejný. svět za mříží i před mříží.
Ty sám víš co s tím. zij život svůj.
Buď sobě věrný. sobě věrný!

Ten svět je stejný, svět za mříží.
Je stále stejný. svět za mříží i před mříží.
Ty sám víš co s tím. zij život svůj.
Buď sobě věrný. domov tvůj.
Domov můj.


6. KARKULKA

Kočičkou, růžičkou, se každá z vás chce stát.
Parfém si hodit, pudříkem si hrát. kašpárky honit a na rohu stát.

Jen zkus princeznou se stát.

Kočičkou, růžičkou se každá z vás chce stát.
Na prince čekat, snít a lásku brát. mince tak zvoní, tak čeho se bát.

Už jsi tou vysněnou?

Červenou karkulkou se každé ráno stáváš.
Bojíš se do lesa a proto pořád váháš.

Červenou karkulkou se každé ráno stáváš.
Nasadíš pilulky a princeznou se stáváš.

Červenou karkulkou se každé ráno stáváš.
Bojíš se do lesa a rudým hadrem máváš.

Červenou karkulkou se pro mě v noci stáváš.
Nasadíš pilulky a pak se s láskou dáváš.
S láskou dáváš.


7. HIMALAJE V NAS

Haló dítě, jsi někde ve mně? jen, volám, chci tě. prosluň mi smutný den.
Občas mi našeptáváš přání, občas mě rušíš hrou. občas i to, že jsi, je zdání.
Jsi ve mně, vůní mou.

Na horách. v myšlenkách.

Sráz je blíže než se zdá.
Volám a hledání nevzdávám.

Jó, kdysi jsme si hráli. já byl ty a tys bylo já.
A teď jsi někde v dáli. ty ve skalách a já sám.

Já, himaláje.
Jsem já, himaláje.

Haló dítě, jsi někde ve mně? jen, volám, chci tě. prosviť mi celý den.
Jednou potkáme se spolu. nad sráz se dostanem.hlavně nedívej se dolů,
ať tam nespadnem!

Jó, kdysi jsme si hráli. já byl ty a tys bylo já.
A co jsme si vždycky přáli teď poznávám ve skalách.

Já jsem já.
Himaláje, himaláje jsem já.

Slunce vstává. svítí na temný sráz.
A dítě mává. ožívá ve mně, v nás.


8. KAT

Své tělo s sebou vláčíš, osud ten neodvrátíš.
Tím tělem je tvá víra, na to se však umírá.

Jsem bůh, jsem ďábel.
Jsem kain i abel.
Jsem kat, jsem kat!

Tvůj osud je zpečetěn královskou krví.

Odpouštíš a neodpíráš si z lásky své hrátky.
Vítáš neuskutečněné hry, odpíráš si své vrásky.
Dej hlavu na špalek, sekerou seknu a je konec tvůj.

Je konec!

Jsi bůh, jsi ďábel.
Jsi bůh, ďábel, kain i abel.
Jsi kat! ty jsi kat.

Šílený bůh, vražedný abel, zrádný kain, nezkrotný ďábel.
Ty jsi ten kat!


9. SVATEJ

Jseš svatej, to snad všechno znáš.
Jseš svatej, tak to ukaž.
Jseš svatej, to hodně peněz máš.
Jseš svatej, tak se ukaž.

Jen mamon svůj máš v myšlenkách.
Lži bezduché, odporné prodáváš.
Jen mamon svůj máš v myšlenkách.
Svět utíká, svatosti pozbývá.

Svatí neplatí.
Život nám pozlatí.

Jseš svatej, to snad všechno znáš.
Jseš svatej, tak to ukaž.

Jen mamon svůj máš v myšlenkách.
Lži bezduché, odporné prodáváš.
Jen mamon svůj máš v myšlenkách.
Svět utíká, svatosti pozbývá.

Svatí neplatí.
Život nám pozlatí.


10. ZPOVED

Sám bez mříží a zlých kouzel, pravdě v sobě jsem se vzpouzel.
Arogancí a svou zlostí, až slyším praskat kosti.

Sám bez mříží a zlých kouzel, pravdě v sobě jsem se vzpouzel.
Arogancí a svou zlostí, bez slitování, bez lítosti.

Vídám strach v ozvěnách.

Bez mříží a bez zlých kouzel, nyní jsem sám sebou souzen.
Jak se dostat z těchto kovů, hledám šanci začít znovu.

Bez mříží a bez zlých kouzel, nyní jsem sám sebou souzen.
Jak se dostat z těchto kovů, není lehké začít znovu.

Svou pravdou jsem sám. snažím se v každé chvíli, nabrat síly.
Dál, pravdou jsem sám. v myšlenkách plno frází, co se mnou hází.

Znám své touhy, kam se ztrácí. nenajdu víc ve své práci.
Chci svobodu co mají ptáci, v kleci se jen peří ztrácí.

Znám své touhy, kam se ztrácí. nenajdu víc ve své práci.
Chci svobodu co mají ptáci, čas nadějí se těžce vrací.

Svou pravdou jsem sám. snažím se v každé chvíli, nabrat síly.
Dál, pravdou jsem sám. v myšlenkách plno frází, co se mnou hází dál.


11. MASKY

Kolik stmívání zbývá nám?
Kolikrát sejmout masku mám?
Kolik proroctví zbývá nám?
Kolikrát lhaní pošlou nám?

Kolik je nevinných za mříží?
Kolikrát soudci jen přihlíží?
Pohnem se někdy z těch okovů?
Nebo si to hodíme do krovů.

Jednou bude svítat na náš dům a kolem bude svatozář.
Hodím kus masa našim psům a ty mi dáš ruku na mou tvář.

Kolik z vás?

Až přijdou masky tajemné, zkuste lhát všichni beze mne.
Zapomeňme na masku, žijem přece pro lásku.

Všichni z nás.