1.IABLOVA SMLOUVA

Zkoumal svitky starodávné sepsané před staletím
Temná síla skrz ně vládne, jež vše dobré pohltí.
Po vědění začal bažit, nesmrtelný býti chtěl
Lačnou mocí žízeň svlažit, tímto snem se opíjel.
Srdce v kámen ztvrdlo mu a jeho duše zčernala.
Cizí vůle jeho mysl natrvalo spoutala.

Pro věčnost život bral, pro svou moc se ďáblu zaprodal.
Uzavřenou smlouvu měl, krví obětí se opíjel.
Kam přišel tam vnesl strach, pozor všichni, jde sem vrah.
V očích obraz šílenství, chodí městem černý stín.

Vlasy bílé jako sníh, oči v barvách ledových.

Po čase však začal chápat, že přichází noci stín.
Že svůj život nezachrání, tak duši.
Na kolenou začal prosit
Jeho duši nechce spasit nic.

Na pláč už je příliš pozdě, vzpomeň si na nevinné
Postav se té strašné hrozbě neb tě peklo nemine.
Smrt se blíží, strach se plíží, v hlavě slyšíš křik a pláč.
Ďáblu duši zaprodanou vyplatil bys, není zač.

Moc a sílu máš, dál se schováváš.
Žít ukrytý toť tvůj osud, navždy budeš žít jak dosud sám.
Pryč je žal i smích, být jen netečný.
nikdy nenalezneš klidu dávno nejsi dík touze svůj pán.
Jsi už navždy sám, sám a rozlámán.
Víš, že nemá cenu prosit, tvou duši už nechce spasit NIC!

2.SMUTEENI PRUVOD

Promítᚠsi v myšlenkách jaký to může být
Když duše tělo opouští a nenalézá klid

Bolest už dávno necítíš konec je na dosah
Snažíš se do tmy zakřičet nikdo tě neslyší
Tvá aura již se rozpadla tělo nic nechrání

Bojuješ se zbytkem sil s přízrakem, co tě ve snu pokořil

Na márách už tě odnáší zní zpěvy umrlčí
Dlouhý průvod smuteční co slzy neroní
Smějou se tvýmu osudu jak skřeti z podzemí
Ty postavy už dávno znᚠze snů nejhorších

Tančí nad tvou rakví černou v orgiích se ukájí
Ostatky jsou rozmetány červi hodují
Šílenej smích do uší zní na slavnosti pohřební
Tělo co je zneuctěný nenalezne klid.

Tančí nad tvou rakví černou
V orgiích se ukájí
Šílenej smích do uší zní
Na slavnosti pohřební.

Bojuješ se zbytkem sil s přízrakem, co tě ve snu pokořil.

3.POSLEDNI OBIT

Slunce rudne, noc se blíží
Bůh ze svého trůnu shlíží
na ta malá lidská stáda
jak ďábel své plány spřádá

Rozfouká vítr, rozbije domy
vylije řeky, podpálí stromy
krve dívek napije se
tu bolest zem neunese

Tma pokrývá celou zem (není nic)
Svět pláčem je naplněn (jeho líc)
Hledej, hledej, hledej ňákou skrýš
Strach zalézá ti až pod krunýř

Pláč mísí se se smíchem (prchej dál)
Smrt bude tím prorokem (žít je žal)
Zemřeš, zemřeš, zemřeš, zemřeš sám
Všechna víra byla jenom klam

Když vzdal ses svých nadějí, uviděls záři
Z tvých očí skanula slza po tváři
Však zrakem byls oklamán a smyslů zbaven
Před tebou zahořel pekelný plamen

Krev vytéká ze tvých žil (pěkně kleč)
Sám zbytečně řveš z plných sil (jen si ječ)
Pít vodu, pít, chtěl bys snad
V ní se však skrývá had

Ráj navždy je zapuzen (kde je klíč)
Pryč zmizel ten sladký sen (vše je pryč)
V tvé duši zbyl jenom kal
Strach naději rozlámal

Had se plíží, plán ti kříží tak běž!

Svítání se v dálce zajiskří
Ohlédni se za svou bolestí
Není nic za co by ses měl bít
Jenom vlastní krev tu neprolít

Den už mizí a ty běžíš pryč,
Soumrak blíží se, jak smrtonosný bič
Poslední chvíle kdy seš ještě živ
Nikdy nebude nic jako dřív.

Slunce rudne, noc se blíží
Bůh ze svého trůnu shlíží
Na zemi jenž pálí žal
Satan zkázu dokonal

Rozfoukal vítr, rozbil domy
Vylil řeky podpálil stromy
Krví dívek se napojil
Zaměřil poslední cíl

Otoč se a pojď blíž, jsi poslední z obětí!

4.BEZEJMENNY

Půlnoc temná se krade tiše
Černé roucho noci světlo zakrývá
Na náhrobní kámen zář měsíce píše
A zem chladná v křeči se pomalu rozrývá
Když hodiny odbijí minutu poslední
ten jež se v temnotě ospale krčí
A v úkrytu přečkává žár slunce polední
Ze země vyvržen o krvi sní

Staletí prázdného snění
Halen do chladu a večera
Však proroctví dávné to mění
V rubáši černém ze šera vystoupil
Nazýván jest Bezejmenný,
Nositel strachu a utrpení
Plížíš se v zákrytu stínu a noci

Tak oči obětí nestačí zřít
Jen výkřik už zazní a není pomoci

S ránou na krku souzeno jim mřít
Poslední zima konečky prstů proniká

Nenasytná, objímá srdce tlukoucí
V dusivé temnotě mysl se zalyká

Poslední pohled na vlastní krev tekoucí
nelítostně zemí hltána
A v dáli hořký smích
z hrdla se deroucí
Ústa tvá
jsou krví potřísněna

Ticho se v okolí prostírá
Předpověď dávná je naplněna
Noc však už pomalu umírá
Touhou po krvi čerstvé byls zaslepen

Neslyšels v dáli zvony bít
Když temnota chladná zas odchází snít
A slunce se z nadvlády probírá
Úkrytu žádného před koncem není
Sám svému prokletí kráčíš teď vstříc
Jako bič do srdce šlehá žár denní
Rozerván nespatříš svou bolest víc

Závidíš mrtvým myšlenkám
Chladu a zášti světlo je plné
Je konec, a teď jsi sám

Černé roucho noci světlo zakrývá
A zem chladná leží a více se nehýbá

5.SLOVA POROKA

Slzy z mraků tečou, ten d隻 se líbá s tmou,
nocí tajně vlečou si svou nekonečnou pouť.

Temný obraz v každém z nás
v hloubi duše slyší hlas,
vtíravý je slepý strach.

Prorok káže nad mrtvými, kteří svoji krev prolili.
Satan káže nad živými, kteří padlých krev vypili.
Dítě černé slzy roní, na kostele smrt už zvoní.

Smrt a strach změnily se v stín,
na márách zbyla vůně kopretin.
Krev a pláč se do země vpíjejí
nezbývá, než doufat v naději.

Opojená pokolení, další války osud změní
vše převrátí naruby, než svoji zem zahubí.
Vše sežehne lačný plamen,
před oltářem vyřkne amen,
motlitbu svou vykřikne
a pak navždy umlkne.

Já nejsem sám,
Je nás víc
Je nás mnohem víc, zástupy zoufalých
Život hledají, vzdorují smrti.
Mají otázky, čekají odpověď,
Já jsem ta cesta.

Jdi, můžeš jít k světlu dál,
vem si to, co strach vzal,
Slunce svit-
Před sebou uvidíš, tak vyjdi k němu blíž,
Neboj se neshoříš, zas volnost pocítíš.