1. MANIAK

Jdeš furt dál, nikam se neohlížíš
Za sebou rujny necháváš
Netušíš, co ti všechno do zad míøí
Jak ten beran, všechno hlavou øešíváš

Nevíš sám, kolik jsi toho zboøil
Nemùžeš, když o to nestojíš
Nevnímáš, koho jsi kdy zradil
Snad jednou všechno pochopíš

Že jsi jako slepí blázen
Na nièem ti nezáleží
Všechno jako zámek z karet
Klidnì rozboøíš


2.JAKO VE SNU

Mívám svìdomí èerný
A lítám v oblacích
Vím sám, že nejsem vìrný
Svým snùm, co se vytrácí

Dál v bezesných nocích
Na køídlech odlétám
Vidím ve tvých oèích
Vše co mi vyèítáš

I když sním,
Taky procitám
Nìkdy snad,
To pøísahám


3. SVIDOMI

Mívám svìdomí èerný
A lítám v oblacích
Vím sám, že nejsem vìrný
Svým snùm, co se vytrácí,
Co se vytrácí

Dál jitøenka záøí
Na køídlech pøilétá
Mᚠèervánky v tváøích
Teï sám tì pøivítám

I sám usínám,
I sám uléhám
Vím sám, že nepodléhám
Nìkdy snad, to pøísahám


4. Na Vìky Sám

Kráèím dál tou pustou alejí
Kde jablonì jakživ nekvetou
Ozvìny krokù se v tmách ztrácejí
A nikam nevedou

Píseò ptákù vzal d隝
Tíseò Tvá vrhá dìs

Jen já sám zùstal se sebou
A ostatní jsou tam
Odkud zpátky cesty nevedou
Stále doufám, že je to klam

Proè tíhu prokletí na duši mám
Proè hadí uštknutí vnímám jen sám
Ïáblovo vnuknutí - svou cestu znám
Míjím ostatní - na vìky sám


5. STVANEC

Utíkᚠmìstem sám, narážíš do lidí
V kapse tì tíží krám, nikdo ho nevidí

Dech jako štvanej pes, srdce ho dohání
Psancem teï jseš, smrt Tì prohání

Utíkᚠ- aè mìl jsi zùstat
Utíkᚠ- tu hru jsi byl nucen hrát

Zmizet chceš nìkam dál, to je tvá vøelá touha
Proklínᚠco se dá, chvíle je pro Tì dlouhá

Dech jako štvanej pes, srdce ho dohání
Psancem teï jseš, smrt Tì prohání


6. Zelenej Ráj

Už tì zase zvou,
Pakárna se blíží
V øadì za sebou,
Tak jak to chtìjí mít

V jejich oèích vidíš,
Uzkost co je tíží
A na jeden rok,
Nebudou mít klid

Jak poøád s tebou rejou
A mozek vymejvaj
Do hlav nesmysly ti lejou
Jakej je tohle ráj

A tak už v tom lítáš,
Každej z vás diví
Jakpak jenom mùže
Takle blbost kvést


7. ZKAZA

Z váleèných polí,
Krev proudem ztéká
Touha po bohatství
Spousta hlav utíná

Neèekej, pøestaò už spát
Lidstvo do záhuby míøí
Neèum, nenech se mást
Nevidíš, zkáza se blíží

Nevinný náøek dìtí
Mi duši svírá
Proè jen mým oèím stále
Spravedlnost uniká


8. Komu Zvoní Hrana

Abstraktní obrazy myšlenek svých
Potkávᚠna cestì svou hlavou
Tiché objetí bytostí
Potkávᚠkoneènì tu pravou

Sen se zvolna rozplynou jak stín
Na obloze zùstaly jen cáry
Eas opojení pominul
Ukonèil sexuální èáry

Jen chvíle radosti
V tìle už probouzí se žal
Pro stovky blbostí
Komu jsi dala, komu jsi dal

Jen víka od rakví
A hory mrtvých kvìtin
Náhrobní kameny
Víš kdo jsi byl pøed tím


9. TO JEDINÝ, CO MOŽNÁ VÍM

Stopy v písku dávno ztracený
Proè táhnout životem ten krám
Tìla svatých jsou zlacený
Tìch pod oltáøem samej šrám

Tak jako tisíc myšlenek mých
Ve styku s realitou poztrácí
Ušlechtilosti plamínek poslední
Tak zùstává zlo - to se neztrácí

Vidím - slz plný oceán
Vidím - èerný mrak nad sebou
Bojím se špíny - kterou jsem provrtán
Bojím se hloubky - co zeje podemnou

Když vzývám lásku a sám zlo konám
Nemùžu být dobrým, ale ani zlým
Nebudu nikdy vìdìt co vlastnì hledám
To je to jediný co možná vím