1. 15' UUMBRTKA

Ráno o šesté svolává sirénou
Škodovka všechny své dělníky
Totéž činí po poledni ve dvě
Pracanti opouští ocelovou matku
Ráno pláče matka,skrápí ji déšť
Ulice jsou plné bláta
Žádné betonové silnice
Ani žádná auta v téhle době
Ráno kráčí Umbrtka,slyší pláč
Pláč sirén,továrna dychtí po práci
Víc bucharů opět pracuje
Strhující duch ve vší špíně
Ráno dýchá nový vlahý den
Hlupáci se brání vodě
Vyznavači práce se radují
Duchovním světem žijí v posteli


2. NEJTIZSI BYTOSTI

(Instrumental)


3. NOENI ROZJIMANNI POED BOJEM

Nastupte do boje,umbrtčí bojovníci
Se zbraní v pravici,kladivem či palicí
Se štítem víry pravdou páně Umbrtky
Vykročte do boje s Ježíšem kristem
Polnice svolává bratry v nočním tichu
Položte do bláta duše dlící v smíchu
Zapalte pochodně,ukazujte cestu
Na Petrohrad, k Umbrtkovu městu
Vykročte s nadšením a v mužném kroku
Do špíny do práce v betonovém bloku
Zástupy dělníků do louží hledí
Na vlastní tváře s hrdostí že nejsou hnědí
Práce se nezřekli, dali jí všechny síly
Do služeb umbrtkovi jeho nade vše ctili
Přemítám v temnotě o síle této vize
Do rána při otevřené knize
Světlo nového dne do očí moc mě pálí
Budoucnost bez slunce bychom si přáli
Zapadlé konstrukce za městem odkrývat
Na místech bez lidí předlouho pobývat
Černá hlína a zbytky lidských kostí
Zdrojem našich denních radostí
Smrt špíně špínou Umbrtka umožnil
A já se s jeho vůlí ztotožnil


4. ČAS PEREL

Petrohrad ze dřeva Slaměné jazyky mlčí
Vlak z kmenů borovic Po kolejích drnčí
Petrohrad již strádá
Pryč putují kočičí hlavy
Obnažené rohy baráků
Zvěstují nadcházející doby
Čas perel házených sviním
Odešel se zavřeným deštníkem
Odešel i skvostný čas
Kdy Umbrtka býval dělníkem


5. PISEN UNDEDOVA

Mohutný hlas nese se
Prostornou knajpou hlaholy
Nadchází čas proslovu
Vyslyšte undědův hlas
Již artikulací je divný zjev
Proslulý a již ztracený
Dávný štamgast od Pražáků
Unděd písní oslavený
Hlas měl jak včelín na jaře
A když mluvil na Umbrtku
Náš pán s úctou poslouchal
Vláčnosti tváří do tváře
Devátá hodina,knajpa se zavírá
Unděd upadl na stůl
Kovová kostra bez desky
Výčepní vyndavá hůl
Rozhodnut vyprášit holí Unděda
Jak v opojení práce
Skvostná to s chrtí hlavou hůl
Unděd však střežen Unbrtkou
Bok po boku v dešti nocí
Kráčí Unděd s Umbrtkou
Jdou pomalu jak s medem
Hraje jim anděl s trumpetkou


6. STANDARTNI OKRUH

StandarTní okruh vede naše kroky
Do strmých ulic na Doudlevce
U pumpy kelímek kávy a řízek
Igelit na podezdívku odložíme
Doudlevce mají též menší nádraží
Tam vstupujeme na koleje
A dnes v ten špínou požehnaný den
Mezi pražci skáče liška
Chvíli jde s námi po kolejích
Pak uhýbáme společně před vlakem
Já házím ztvrdlý zbytek bagety do okna rozjetého vlaku
Potom na cestě spatřen bezdomovec
Odkládá svůj šrot na kontejner
Bere si však co mu nechal kamarád
Jak skvostně jeden myslí na druhé
Na mostě přes řeku Radbuzu
Vidíme zákrok téměř požární
Když pracovníci loví z řeky kontejner
Kolem čekají bezdomovci a též lid pořádný
Už noří se z vody rezavý kus plechu
Odpad víří kolem sebe ve vodě
Kontejner je zdvižen nad úroveň mostu
Skvělé dílo odvedl jeřábník
Neustále ovšem teče z boku kontejneru vody proud
Náhle bezdomovec rychlým skokem
Stojí a pije co kontejner pouští bokem


7. KDYBY RADSI PRASKLA

Tahle chladná fronta
Ta studená fronta
Je to co potřebujeme
Přes celé léto chceme
A písní opěvujeme
Dva měsíce nečekat
S nohama za krkem
Jen nocí a dnem toulat se deštěm
Prasklé šnečí ulity zavolat zpět k životu
Jedním šnekem spasili jsme
Nežádoucích zbavili jsme
Své čtvrti města Plzně
Doudlevce, Bory, Slovany, Petrohrad


8. UMBRTKUV DECH

Umbrtkovo dech hýbá Petrohradem
Lidé se sbíhají, neleží to ladem
Umbtkova noc perlou v celé říši
Každý jí vzývá v nebývalé výši
S Umbrtkou strávit noc to je velké štěstí
Málo kdo ji prožije bez neštěstí
Při raním rozbřesku kráčím Petrohradem
U Skartu obcházím a čekám na den
Ulici lemují psí hovna a špína
Je to krása (jen tak dál) ulice jich plná
Příznivci Umbrtky otvírejte brány
Na stoly vkládejte špinavé krámy
To je strava pro Umbrtku, jinak být nemůže
Za skart a Umbrtku položme své kůže
Světem kráčí vůdce Umbrtka
Centrum našeho vůdce Petrohrad
Čtěte jeho skvostné myšlenky
Koleje rachotí, duní vagóny
Je to zázrak, krásné zjevení
Hlučně haraší, padá kamení
Umbrtkou promlouvá moje druhé Já
Pošlu ho do skartu ať za mě dělá.
Ulice jsou plné špíny nikdo je neuklízí
Není dost sáčků na psí trus.
Klaňte se Umbrtkovi on vše zmůže
Skartem vše napraví, nebude hůře
Jeho vůle vládne nejen Petrohradem
Zejména pak v dešti, mlze
Umbrtkovo síla všechno zmůže, to od nikud znám
Umbrtka však stejně, je náš Pán
Vatovaný kabát Umrtkovo kroj
Oblékám si honem jako svoji zbroj
Venku skvěle prší už se tam ženu
Chlápka od dvojky zase potkávám
Jdeme slavit Umbrtku, počasí nám velí
Už nám k tomu prší zůstaneme věrní


9. PRATELE VE SPINE

Až do pádu rosy jdou
Přátelé ve špíně tmou
Otvírá se před nimi svět
Rzi a prachu tam dost
Kráčí standardní ulicí
Myšlenek plnou studnici
A v dešti noci a tmy
Hledají nespatřená místa
Maso co proudí jejich žaludkem
Je maso prasat a krav
A chlápek od popelnic co potkává je
Vyzáblý a přesto zdráv
Krajina se uzavírá,odumírá
Svíce na pohřeb jak borovice
A ve větru co vlaje
Dlouhých vlasů kštice
Mezi koleje a vlaky
Upíráme zrak,nad námi srpek měsíce
Už nezastíní ho jediný mrak
Co dělat sedět truchlíce
Jinam pak vede kroky každý z nás
Bloky domů jež obýváme
V zimě když vládne krutý mráz
Rampouchem si maso nakrájíme


10. ŘAD ZEBRAVYCH SOMRAKU

(Instrumental)


11. MUZ S MICHACKOU

(No lyrics available)


12. VYKOPOVA VALKA

PartI: Masakr u bagřího brodu

Umbrtkův věrozvěst smrti
Šedý nesportovní kolař
Kolo vždy tlačí,však nejede
Vždy je včas na místě smrti
Stojí na podezdívce u řeky
Na veslaře se záští se dívá
Kol kolem se však pracuje
Přestože se již stmívá
Prací je opojen dělník i stroj
Umbrtka v srdci síly je zdroj
Buldozer hrne hlínu do vody
Smrt není dílem náhody
Zlověstný kolař uspokojen bývá
Když na smrt špínou se dívá
Určitým způsobem má mozek i stroj
Když ničí ten sportem pomatený roj
Smrt sportu na slunci
Smrt barev na sportu
Smrt slunci na nebi
Smrt bohu na zemi

Part II: Výkopová válka

Výkopová válka je nelítostná k novým a čistým věcem
Výkopová válka je vedena s ohledem na kořeny stromů
Převážně středem silnic aby zamezila jízdě aut
Souznění s přírodou nás vede k výkopové válce
Posíleni Umbrtkou s chutí sestupujeme do země
Géniové práce staví koleje ve výkopu metr pod zemí
Na trakci do boha pojedeme všichni tramvají
První stanice je disko špínu do stupidních lidí
Na prach srovnat zmetky prachem udusit
Válka je práce nelítostná plechem krájet kosti
Vysát morek ,vypít vývod bokem
Vypít všechny vývody bokem
Druhá stanice je kostel
Vida,koleje vedou k oltáři
Místo něho dispečink za oltářem konečná
V tabernáklu trafo, výkopová válka je nelítostná

13. SVRZENI SLUNCE

Slunce ta nežádoucí návštěva
Slunce sviť prasatům do chléva
Slunce oživuje jedovatou zeleň
Slunce matkou veškerého hmyzu

Kdo spěje ke světlu je zavržení hoden
Moudrý uzavře se v sebe
Slunce rozmázne nožem Umbrtka
Nebude též modré nebe

Všechno co se na zemi udělalo špatně
Po kristu i s ním ,musí být zapomenuto

Slunce chcípne na plesnivém chlebu
Umbrtka ho rozetře
Slunce nevysušíš naši krajinu a domy
Slunce nespolkneme tě,my jíme maso


14. OKROH POPILKOVISTE A SNY O SPINE

Mé sny jsou každonoční špína
Zavodněné ulice, bezbožná to víra
Trolejbusy v mlze ve snech často vidím
Otvírám své srdce je v něm černá hlíná

V ponurosti světa nočních ulic města
Kráčím schvácen v nitru do čtvrti Božkova
Podivné místo ukrývá se v lesích
Brána do budoucnosti, světa bez lidí

Morbivod a Strastinen - Umbrtkova legie
Při bouři za Božkovem na popílkoviště
Oblast kraje plná betonu a prachu
Tam povstávají v mysli vize představ a snů

Za doby působení Pána z Teplárny
Přes celé město proudil popel splavený
Teď překlenut je práh budoucnosti
O století vpřed jsme se vydali

Lidské pokolení bylo vlivem nesprávných činů
A myšlenek svrženo v úpadek až záhubu.
My jsme tupým lidem zastínili slunce, měsíc a hvězdy.
V našem průmyslově - industriálním ústavu byly postaveny staré stroje.
Napájeli jsme je naftou, zatímco jsme se krmili hovězím masem
(To nám dodávalo sílu na práci). Zabili jsme svět slunce,
barev a nových, nesprávných věcí. Dlouhé učení lidí
o věcech správných a špatných se po časo zdálo být marné.
Téměř nikdo se nechtěl dobrovolně vzdát slunečního světla.
Započali jsme tedy stavět naše veledílo.
Nad městy se zvedaly obrovské ocelové kryty.
Veškerá špína byla natlačena do duší i těl lidí.
Kdo byl správných myšlenek a strůjcem svých špínostrojů pán,
ten se s vůlí naší stotožnil. Kdo byl špatně,
Byl zahuben betonem či železem. Inu, zbylo nás asi deset.

Stupidní civilizace upadla v beton
Jen pozůstatky domů nacházíme ve městech
Příroda za staletí plnou sílu nabrala
Nová velká zvířata chodí v našich lesích

Nikdo z nás dvou neví v jaké době jsme
Až vrátíme se z okruhu staneme ve městě
Krajina pokaždé jiná v době nejasné
Do časů černého kovu se za deště vracíme

Zase vidíme bezduchost slepých a tupých davů
Ještěže mé sny jsou plné trolejbusů
Věčný déšť nad Plzní z vrstvy betonových mraků
V oparu noční mlhy vidím konečnou tramvaje

Zase se otáčí tramvaj v šedivém městě
Kráčím po betonové cestě na přehu řeky
Úzká ulice, voda, tma stará tramvaj duní
Znovu ta konečná, jdu stejnou cestou

Atmosféra kanalizačních stok unáší mě i ve snu
Vchody kolem řek, je to Plzeň a není Plzeň
Stále stejné zajímavé mosty přes černá koryta
Křižovatka v dešti, trolejbus a starý dům

Vize pokračují, vcházíme do úzkého domu
Prach na rozpadlém schodišti leží už snad staletí
V té nejvyšší místosti je spousta starých skříní
Otevírám skříň a nemám slov, ve snu vidím špínu…


15. PLZEN

(Instrumental)