1. Duj, Vetre, Duj

[Asura]

Odnes vetre mysl mou do skal a lesu
Do dáli, kde zem se dotýká nebe
Tam, kde koncí hranice lidských svetu
Za tmavé horizonty do lesní zeme
Odnes vetre mysl mou do zeme za kopci
Tam letité stromy pejí písne prastaré
Kde hvezdy svítí jasneji za noci
Tam skrze stromy mluví Bohové

Duj vetre, duj písne této zeme
Duj vetre, duj na tisíce rohu
Duj vetre, duj at naveky šumí les
Duj vetre, duj pro slávu stromu

Odnes vetre mysl mou ku starým branám
Kde v každém kameni spí duch predku
Tam, kde sokol vzhlíží k nebeským výšinám
V každém strome ukrytá tvár skrítku
Odnes vetre mysl mou do ríše Trollech
Duj na pocest mocných strážcu
At slyšet je našich zbraní rev
Než ulehnem po boku našich otcu

Duj vetre, duj písne této zeme
Duj vetre, duj na tisíce rohu
Duj vetre, duj at naveky šumí les
Duj vetre, duj pro slávu stromu

Odnes vetre telo mé nad špice stromu
Mé oci hod na temnou nocní oblohu
Studené srdce mé daruj bohu hromu
Rudou krev jako zeme vecnou vláhu
Odnes vetre ducha mého do tmavých hvozdu
At na veky mohu videt hejna vran
At na veky mohu cítit vuni stromu
At na veky mohu videt hejna vran


2. Boure Navždy Zurí

[Morbivod]

Boure navždy zurí
V tech nejchladnejších snech
Kde vidím cerný mesíc nad lesem
Bahnitá plán me vzývá

Prívaly deštu bez slitování
Chrlí na zem vláhu
V ukrutném duchu praskají skály
Krácím vstríc prírodním živlum

Hromové dunení mi podráží krok
Jsem promoklý, promoklý na kost
Chladná a zamracená je obloha
Zlovestné vichrici nyní patrí svet

Sláva vetru!
Sláva mrakum!
Sláva dešti!
Sláva bouri!
Trollech - Srdce Trollech

Cerná jsou mracna nade mnou
Brodím se v bažinách
Usínám v korunách
Však zurící déšt mne žene dál

Padají ledové kroupy
Tríští se o skály
Mrazí me v zádech
Když vidím žít prírodní skvosty

Dunící nitro lesních hlubin
Je živoucí duší
Jsem spojen s pravdou stromu
Boure navždy zurí

Sláva lesum!
Sláva stromum!
Trollech - Srdce Trollech


3. V Rachotu Hromu

[Asura]

Z nebe ohen padá
Žhavý popel z kovárny bohu
Cerný dým pohlcuje slunce,
Tak jako vlk ovci požírá

Mraky cerné jako popel, rev draka v dáli zní
V zári blesku vidím svou budoucnost
Vítr skucí v dolinách, to hejkalu je rej
Desivý dusot nebeských koní

Ohnem i vodou me bohové krtí
Již od kolébky mi v srdci hrom duní

Živelní besové po obloze létají
Skrytý jsem pod strechou stromu

V mokrých lukách voda stojí
Vidím svou budoucnost v rachotu hromu

V rachotu hromu - písen božské kovárny
V rachotu hromu - dusot nebeských koní
V rachotu hromu - probouzí se duch pradávný
V rachotu hromu - hrom v mém srdci zní

Težké mraky plují, tocí se nad vrchy
Jsem synem lesu, strážce Trollech

Zrozen jsem spojením nebe i zeme
Mocný buh hromu dal mi dech


4. Národ Ohne, železa A Pokladu

[Asura]

Podzemní nory plné bohatství
Hudba ocelových kladívek zní
Chodby zdobené kamennými obrazy

Pod skalnatými kopci v oparu mlh
Sluje malých lidí obložené mramorem
Národ temných tvárí však mysli dobré
Jejich cesty minulosti lidmi zadupané
Kovárské mechy dují písne železa
Toto umení prevzaté národy zvencí

Ornamenty zdobí sloupy tunelu
Mihotavost svetla tancí v lampách
Síne plné života a potu tvárí...

Honosné haly velkých králu
Krásné zbroje podzemních armád
Umení kovárské šlechtí i mysl
V kobkách podzemních bohatství nesmírné
Dech chodeb ukrývá sílu národa
Národa ohne, železa a pokladu


5. Kolobeh Vod

(Jirí Wolker)

Plujeme tiše,
kam, nikdo neví.
Z neznámé ríše
zpíváme zpevy.

Ze hlubin zeme, z tajemných skrýší
tryskáme vzhuru v pulnocní tiši.
Pres strmé brehy, kol skal a lesu
letíme prudce v divokém plesu.

Lesy se chvejí
pod naším skokem.
V šíleném reji
letíme tokem.

V krajine rovné, v klidu a míru
hltáme peny divokých víru.
Sonáty svojí andante hráme,
na vlnách svých je ukolébáme.

Dech širých plání
vášne nám hasí.
Do vod se sklání
bohaté klasy.

V jezeru tichém šeptáme s brehy.
Zjasnené nebem, plny jsme nehy.
Noci když jasné lehnou si v kraji,
stríbrné hvezdy s námi si hrají.

Touha však stará
po dávné pýše
v srdci nám hárá,
žene nás výše.

Neznámé ruce v obet nás berou,
pritisknou k sobe na hrud svou šerou.
Mracný naš koráb vichrice ženou,
ztemnela prída šedivou penou.

Letíme prudce
zvíreným nebem,
sraženy v putce
ohnivým hrebem.

V rachotu hromu, skuhrání bourí
padáme dolu ve mracen kouri.
V tisíci slzách stríkáme kolem,
zniceny pádem, zlomeny bolem.

Šedivým hávem
skryje nás zeme.
V objetí tmavém
tiskne nás jemne.

V pulnocích šerých, ve tmavém koutku
cekáme dotek carovných proutku.
Cekání zvolna v spánek se mení,
o taji sníme znovuzrození.


6. Paganus



7. Vzácné Setkání

[Morbivod]

Snehová boure
Les pod Radyní
Mráz a zver
Nocní kroky

Mráz po tele jde
Zrak ale neklamný
Mráz nade vším
Mlcí a prec mluví

Zasnežený vrch
Propletená kroviska
V nescetných kmenech
Spatrena tvár skrítka

Zmrzlé pláne
Ledový dech
Omrzlé kmeny
Však život v nich

Ledový príkrov streží bohatství pod zemí skryté
Masivní útvar skalní, království to pradávné
Sníh a mráz, živel pravý, tajemství chladu hlídá
Úzký sráz potemelý prírodní písen zpívá

Postava temná ve snehu
Tak vzácné setkání
Pravda ve skalách od veku
Jen ta prírodní

V každém koute lesa
Pod hradem Radyní
Skrítci sídlí od veku
Jsou videt ve stromech

Ledový príkrov streží bohatství pod zemí skryté
Masivní útvar skalní, království to pradávné
Sníh a mráz, živel pravý, tajemství chladu hlídá
Úzký sráz potemelý prírodní písen zpívá

Myšlenky jsou spjaté s lesem
I oni vedí o nás
Streží s námi naveky
Brány ríše Trollech


8. V Kodském Polesí

[Morbivod]

Cítím velký den prírody
Majestantný kraj plný
stromu, potoku a skal
Soucást ríše Trollech -
Kodské polesí

Lesní scenérie
Nekoncící aleje
Hluboké rokliny
Krištalové potoky

Za chladného rána zjara vcházím do kodského polesí
Už u bran cítím život lesa i skrytých bytostí
Dobre o nich vím a o to víc me mrazí po tele
Jen slabe prosvítá za kopci ranní slunce
Jako k zemi prikovaný v stoje zírám na obzor
Obrovští jeleni krácí po horizontu
Klaním se jejich kráse a zdravím lesní bohy
Porád je vidím míhat se mezi krovisky

I já stojím na horizontu, hledím v nekonecné lesy
Mám tu tolik prátel, co více si prát?
Jako bych létal, pln síly na dlouhé cesty
Je jich tu mnoho a všechny krásné, lesní...
V údolí šumí potok, vrány krákají
Krácím, kam me vede síla magická
Tisíce lesních hymen mi zní myslí
Sic jsem pouhou návštevou, cítím stíny domova

Ten strom, jenž me volal...
Doknout se kury, pohladit rukou
V prepevném objetí hledím ku vetvoví
Jako bych líbal ženu, nemohu ted odejít

Pujdu dál po ceste, ceká me pramen
Prírodní písen zpívá les a víla je se mnou
Pruzracná voda chladí mé i její ruce
Tolik kypím láskou k lesu a k víle po mém boku

Tak rád bych zustal, však má cesta vede dál
Pres pole zelenavé já musím jít
Konepruské jeskyne budiž muj príští cíl
Snad ne nadlouho se ted musím rozloucit
Sídlo dávných keltu prý je tento kraj
Znovu cítím pravdu, nesmrtelný duch
Jiste se vrátím do tech pravých hvozdu
Obejmout paní z lesa, vím, který je to strom


9. Znovu Cítím Pravdu

[Morbivod]

Mraky a vetry nesou hlasy pravdy
Tisíce stromu v nitru mají sílu
Stín lesa - život, tam prýští voda cistá
Vrelé jsou hlasy skrítku, duch prírody zpívá

Trollech je hudba z lesu a rek
Trollech je hrom nad bohem falešným
Trollech je symbol pravdy prírody
Trollech je ríše lesních bytostí

Koruny listnatých králu
Žijí v lese i v mých snech
Jezero ráno v mlze se skrývá
Znovu cítím tu pravdu

Brehy vod chrání staré vrby
Steny topolu vetrem se vlní
Na rece labute teskne plují
Znovu cítím tu pravdu

Príroda je bohem jediným a není jiné pravdy
Jen její zákony ríše Trollech uctívá
Dlouhé cesty do hvozdu hlubokých a zarostlých
Blíž být svým prátelum, ctít pravdu prírody

Strom starý víc než clovek
Prítelem nejpevnejším
Rozumí i beze slov me
Všechny vnitrní pocity


10. Ve Stínu Starých Dubu

[Well]

Pohled, jak se drolí lidské království
Zvony bílých kostelu naposledy zní
Veže si zoufají, cas se mení v prach
Vecne ale šumí vítr v mocných korunách

Kde proudí míza carovná
Tam moudrý poutník rozjímá

Ve stínu starých dubu, kde se kríží cesty vlku
Ve stínu starých dubu, tam slyším hymny lesu
Písne o dávných bojích, o noci a o cistote
Ve stínu starých dubu nepohasnou naše ohne

Pohled, jak se ztrácí, co silným se být zdá
Vzácný kov náhrobku v bouri oprýská
Jejich pyšné nápisy déšt roznese
O pravé sláve zpívají si stromy po lese

Kosti pravých hrdinu
Prikryje zlato podzimu