TROLLECH

1. NATURIA

Tvář matná promítne se obzorem
Květy v očích v lesním zátiší
Kapky vody na rtech, budoucno v průsvitných šatech
Jiterních par pod střechou stromů

Svěží vánek mokrých polštářů mechu
Přízeň hledám v kůře kmenů vepsanou
Skály adršpašské pokryjí mě listím
Vodu jezerní nechám proudit do sebe

Pak narostou ještě delší vlasy
Spletu je s větvemi mé nejdrazší

Nikdy nikdo nedobude naši lesní zem
Usednu na schody skalní a zrak zvednu k tvářím těm

Obří skály členité - Naturia
Vedu za ruku se se dřevem - Naturia
Setkám se s liškou a zvířaty svými - Naturia
Poezie mezi listy a dlaní - Naturia

A cíl je stále stejný
Tvoří kolem skal se stíny


2. ELF A DUCH LESA

Tak starý. Tak starý je les, jen šeptat v něm smíš
Hvězdy na nebi blednou - trhá se noc
Toky řek směřují ke svým cílům a voda je chladná. Čistá!
Tak starý. Tak starý je les, jeho vous tkán je větvemi.

V tomto světě sídlí má mysl - na věky věků!

Tak hustý. Tak hustý je les, větve berou mi krev
Vtéká do dutin Země, jsem jím a dýchám
Prastarý Duch lesa, celá staletí pod klenbou
Tak hustý je les, až svírá dech.

Třikrát sto let - Pod kouzlem Krále hor
Třikrát sto let - Dlouho jsem spal.
Třikrát sto let - Na věky věků.
Třikrát sto let - Jím procházím.

Třikrát sto let - Přes kotliny a údolí
Třikrát sto let - Přes lesy v údolích
Třikrát sto let - Nekonečné dálavy
Třikrát sto let - Přes černé skály


3. MÝTINY HOŘÍ

Výdechy stromů a stínů mezi kmeny
A noc je plná, plná černých ohňů
Větvemi pořezán a znovu uzdravený
Mýtiny hoří
Plameny deště

Květy se otevřou, co neviděny za dne
A jejich vůně láká z houští laně
Nové stromy rostou vším co vadne
Mýtiny hoří
Ve skrytých očích

Čepele jehličí stínají d隻
Bezhlavé kapky obtěžkají zem
Mísím s hlínou i vody své
Zadělávám na noci zítřejší

Zᚻ mojí masky do šklebu je zpitá
A její pachuť na jazyku hřeje
Tvář v mokrém dubu mne vlčím skřekem vítá
Mýtiny hoří
Smích lesních duchů


4. PODPOZEMSKÝ VÍR

Dva dny, dvě noci, trvá cesta skrz lesy
Tam se voda ztrácí v zem, podpozemský vír
Voda dala mi život, jiným smrt
Setkám se s jejím koncem, možná spatřím i svůj

Slyším hlas, volá mě po proudu
Sbíjím vor, musím na hladinu
Div nezabit v divokých peřejích
Doplul jsem v údolí ledového jezera

Nesmím se ptát, musím vědět
Chlad ať vede mé oči

Podpozemský vír vtahuje mě dolů
Mám oči otevřené i dýchám
Strašně silný proud táhne mě do jámy
Dýchám i vidím, vidím přízraky

Nesmím se ptát, musím cítit
Osud, život můj, není v mých rukou

Hluboko pod řekou vstupuji na souš
Hlas už utichl pod vzduchovým zvonem

Řeka padá do jádra země
Úchvatné, však zpět již nemohu


HEIDEN

5. KOMA

(No lyrics available)


6. PARALELNÍ

(No lyrics available)


7. HVĚZDOPRAVCI

(No lyrics available)