1. TAM HLUBOKO MEZI STROMY... (INTRO)

(Instrumental)


2. JÁ-STROM

Skryti před pohledy lidí ve své slávě
Spojeni s matkou zde sníte své sny
Vy národ jednoho těla i ducha
Tak rád bych stál tady s vámi
Vaše tváře budí můj údiv
Vaše písně jež hlasem jsou matky
Prastará znamení zanechána těm
Jež hledají to kouzlo dávno ztracené

Slyšte zpěv kůry a listí
Pohleďte v koruny sahajíc k nebi

Tak mocný je po větru stesk
Když upadám do bezedných nocí
Věda však že střežíte kroky mé
V zeleném království čistoty
Zde žijete tak svobodní a silní
Opět ve své mysli nalézám klid
Když ve snech zde vámi obklopen
Cítím se být vaším bratrem


3. BOHYNĚ V KAMENI

Vítr probouzí pláň chladivým dotekem
Okouzlen vůní stromů pokračuji v cestě
Tak rád slýchám písně zurčícího pramene
Veden hlasem tajemným vnímám tlukot deště

Temnotou hvozdu již pohlcen zcela
Však konečně spatřil jsem cesty své cíl
Předlouhý čas již vede mě touha
Stát u stěn mohyly byť s vypětím sil

Myšlenky spjaté s hlasy mých předků
Na nesmrtelných kamenech nacházím znamení
Vnímám sílu pouta jež cítil můj rod od věků
Konečně cítím sílu bohyně v kameni


4. V ZAJETÍ BOUŘE

Nad ostrým hřebenem vysoké zimní hory
Na nebesích temných silné větry dují
První kapky dopadajíc předzvěstí jsou bouře
Tvorové strachem zasaženi lezou do svých slují
To už první údery rozeznívají skalní stěny
Hromová kladiva po celé zemi zní
Neuvěřitelnou rychlostí se valí voda
Masy kapek dešťových na stromy padají

Ref: hučící masy vody padají na prostou zem
V zajetí bouře, já navždy chci tu snít ten sen


Jak k zemi přikován při pohledu na scenérii
Jejíž svědkem v ukrytu jeskyně být jsem směl
Otřesen zírám na starou mohutnou borovici
Vždyť tento obraz přinesl mi jedné noci sen
Mocný vítr vál, opíral se ve kmen její
Skoro jako by jen ji vyvrátit chtěl
Její kořen přepevný málem neměl síly dosti
Aby se ve zmoklé zemi udržel

Ref: hučící masy vody padají na prostou zem
V zajetí bouře, já navždy chci tu snít ten sen


5. V DOUPĚTI ŠEDÝCH STÍNŮ

(No lyrics available)


6. V KORUNÁCH...

instrumental


7. POMSTA DŘEVĚNÉHO RODU

Ve smutečním hávu, má duše tkaná šedí
Při pohledu na mýtinu kdysi stromy zarostlou
Spatříc posla smutku jak na kameni sedí
Duše prosí přírodu nechť zasáhne silou svou
Nad přetěžkými mračny ozývají se hromy
Na dlouhý čas v temnotu zahalen je kruh sluneční
Snad divný to jen sen – já viděl kráčet stromy
Jak plni síly svahem jdou, spojeni svými kořeny

Berou si zpět, co lidé jim vzali
Boří staré zdi, strhávají domy
Není úniku, před silou přírodní
Pustoší a plení s neskutečným hněvem

Obrovské kusy skal valí se do údolí
Z druhé strany rokle již pochodují stromy
Lidé strachem zmateni marně spásu hledají
V naději se běží skrýt do nedalekých jeskyní
To však ještě netuší s čím, že se tam setkají
Z jeskynního vchodu žhnou páry vlčích očí
Za křivdy jež spáchali na zelené říši
Byli matkou odsouzeni k potupné smrti


8. S ŘEKOU PÍSEŇ DO TICHA (OUTRO)

(Instrumental)