1. FIXATER

Účinek silnej má, vzhled mokrej udělá,
A cena příznivá, ó jé,
Jdu do drogérie, co v mý ulici je,
Když zrovna neleje, neleje...
Lehká aplikace, bezva relaxace
A ingredience, hm...
Patřičný uvnitř jsou, je to prej s kopřivou,
A vlasy porostou, a nestárnou...
Účinek silnej má, vzhled mokrej udělá,
A cena příznivá...
Nemastí, nelepí,
Vlasy se dál netřepí,
Fixatér tužící zelenej,
Ten kdo v něj uvěří,
Vlasy se mu kadeří,
Zrcadlu nevěří,
Je jak znovu zrozenej...
Cenu dostupnou má, každej ho leta zná,
On dobrou pověst má...
Uvnitř má bubliny jak z mořský hlubiny,
Průzračně nevinný, do léta i do zimy!
Je to nᚠfavorit, my víme co zvolit,
Nesmíme povolit, povolit reklamě,
Těžká konkurence dělá z nás spojence,
Nejlepší preparát, na vlasech je to znát...
Nemastí, nelepí...


2. LEZU PO STRECHACH

Tady bydlí po dešti a slunci i duha a já,
Všem to tajím, všechny domy beru a v duchu si lezu po střechách.
Já v záři se topím, sluneční paprsky mě oslepí,
Já v záři se topím, koho neoslepí, leze jak já, leze dál…
D隻 mě zkrápí, ale já zůstávám dál,
Z oken půdních koukám, lezu po střechách,
Pojď ke mně blíž, no tak udělej si čas,
Kouzlo barevný, já romantikem jsem asi,
Tak co nadělám…
Štěstí asi mám, náhle teď slyším kroky,
Někdo mi volá, pojď sem dolů a usuš si boty,
Ruku pomocnou mi podává a já jdu s duhou radši dál…
D隻 mě zkrápí, a já hledám vhodnou skrýš,
Promáčená já lezu po střechách,
D隻 mě zkrápí, chci vidět duhu dál,
Slunce do zad mi pálí, do reálu se vracím,
Asi schovám se za vikýř…
Promáčená já lezu po střechách,
D隻 mě zkrápí, a slunce do zad pálí,
Já chci lézt stále výš….
Já lezu po střechách...


3. TOHLE NEDELEJ
(Díky za inspiraci Láďovi Franicovi)

Sedíš tu sedíš, a na mně hledíš
Kde ses tu vzal, tak najednou vzal
Jdu zrovna kolem, a ty za stolem
Něco mi říkáš, a pohledem mně svlíkáš.
Že prej ti chybím, a vrásky vidím
Na čele tvým, tak co provedem s tím,
Pět let je zpátky, co tenkrát zmatky
Proběhly mezi náma na popud tvý matky!
Hej, hej, já přeju ti všechno nej,
Hej tohle nedělej,
Hej, hej, tohle neříkej,
A hlavně se tu nesvlíkej,
Jsi velmi zvláštní, a plnej vášní,
Každá by byla z tebe určitě celá pryč,
Ty skáčeš jako míč z jedný na druhou,
Vítěznou stuhou jen podporuješ ten svůj chtíč.
To co mně čeká, předem mě leká,
Pryč utíkám a dveře zamykám,
Vím, že jsi celej úplně skvělej,
Tvoje tělo žhavý vpředu se ti staví!
Hej, hej


4. NEVERIM

Hodně let a dávný setkání,
Povídej mi, jak se máš,
Vzpomínkami to tu zavání,
Říkᚠjá nevím, jak dál.
Měl jsi všechno co sis vždycky přál,
Zázemí a přátel pár,
Jenže tys to všechno pošlapal,
Přemýšlíš, jak bys to zpátky vzal….
Ten pohled znám,
Já dávno vím, co znamená,
Zas podléhám, já přemítám co dál,
Nechci už znát ten pocit,
Já ti nevěřím,
Že zase zdá se mi, zdá se mi,
Mᚠmě rád…
Hodně let a náhlý setkání,
O tobě já svoje vím,
Vzpomínkami to tu zavání,
Vyhráváš, já radši pryč odcházím…
Ten pohled znám...


5. DETEKTOR VASNI

Na rohu mě čeká děda starej, ošoupanej ,
Z tašky mu kouká nějakej krám,
Jsem zvědavá, co tam má, nejspíš pro mě má ,
Z bedny tý plechový čouhá dlouhej drát
Pro tebe mám dárek zvláštní, to povídá ,
Je totiž děda pohádkovej,
A v tomhle divným světě štěstí lidem rozdává,
A pak mi dává tu věc, a sám zmizí nakonec...
Bylo by to zvláštní druhou kůži mít ,
Detektorem vášní sebe prověřit ,
Náladu si změníš podle potřeby,
Jakou zrovna toužíš mít - smutek nebo hřích...
Ráno je nevlídný, když se kolem sebe dívám,
Na okna zaprášený v ulici v přízemí ,
Otlučenou omítkou se barák pyšně krášlí,
Já náladu mám ponurou ...
Já se chci dolů, až pod zem se někam zahrabat,
To že mě nikdo nemá rád,
Náladu mám blbou a nechce se mi vůbec smát,
Jsem jak vymlácený okna, co mříže na nich reznou...
Bylo by to zvláštní...


6. MOTORKAR

(věnováno neznámému dvouletému motorkáři z Masečína :o)

Cesta je prašná, kolem vítr fouká,
Motorka malá se po chodníku souká,
Nevidí vlevo vpravo, nejspíš uhnout měl,

Zdálky někdo křičí, že do cesty mu vjel...
Nohama se odráží přes cestu špinavou,
Kámoši hrajou si na schovávanou,
Učitelka ze školky mele pořád svou,
Že motorku mu nepůjčí víc umělohmotnou...
Orosený čelo, koženou čepici,
Před očima má jenom čáru dělící,
Vítr, slunce, prach a bláto na botách,
Jako drak se žene nekonečnou silnicí...
Po dvaceti letech pak pověst slavnou má,
Na žádnej motorkářskej sraz nejede sám,
Soutěží jak vzteklej a všude vyhrává,
Ceny první, slávu velkou snadno získává....
Motorku má pěknou, starou jen pár dní,
Pro holky udělá spalouch na přání,
A na dobrej bigbít zapaří si rád,
Když rockeři spustěj, motor začne řvát...
Orosený čelo...
Von je totiž pašák, i když je mu víc,
Stejně jako jeho dávno mrtvej strýc,
Jó, ten bejval řízek, jenom vyhrával,
Jezdil, pařil, chlastal, hárlej startoval...
Jednou všechno skončí, za moc dlouho dní,
Místo věnce z růží benzín zavoní,
Peklo nebo nebe, je mu jedno kam,
Však někam dojede a nebude tam sám!
Orosený čelo...